Didaktické metody se zaměřením na geologické vědy a vzdělávání budoucích učitelů geologických věd

01.06.2015 07:41

UNIVERZITA JANA AMOSE KOMENSKÉHO PRAHA

BAKALÁŘSKÉ KOMBINOVANÉ STUDIUM

2012 – 2015

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Michal Matějka

Didaktické metody se zaměřením na geologické vědy

a vzdělávání budoucích učitelů geologických věd

Praha 2015

Vedoucí bakalářské práce:

doc. PhDr. Jaroslav Veteška, Ph.D.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

JAN AMOS KOMENSKY UNIVERSITY PRAGUE

BACHELOR COMBINED STUDIES

2012 – 2015

BACHELOR THESIS

Michal Matějka

Educating methods focused on Geological Sciences and

educating of future teachers of Geological Sciences

Prague 2015

The Bachelor Thesis Work Supervisor:

doc. PhDr. Jaroslav Veteška, Ph.D.

Poděkování

Velmi rád bych poděkoval všem, kteří mi pomáhali při vzniku této práce.

Především doc. PhDr. Jaroslavu Veteškovi, Ph.D. za podnětné rady a připomínky,

kterými přispěl při zpracování bakalářské práce. Dále děkuji doc. RNDr. Martinu

Košťákovi, Ph.D. (PřF UK Praha) a RNDr. Radku Mikuláškovi, CSc., DSc. (GÚ AV

ČR) za poskytnutí potřebných informací, RNDr. Jiřímu Burdovi (ČGS Praha), RNDr.

Borisi Ekrtovi (Národní muzeum Praha), Mgr. Martině Teliščákové (PřF UK Praha)

za cenné konzultace. Děkuji také Ing. Tereze Zemánkové (MGOH Rychnov

nad Kněžnou) a Mgr. Růženě Šteflové za jejich trpělivost při korektuře textu, odborné

rady a za umožnění praxe v Sýpce – Muzeu Orlických hor. Poděkování si též zaslouží

Ing. Richard Pokorný, DiS. (FŽP Ústí nad Labem) za poskytnutí potřebné literatury,

Věra Tauchmanová za překlad anotace do anglického jazyka. V neposlední řadě patří

můj velký dík mé rodině, které vděčím za jejich velkou podporu, jež mi výrazně

pomohla při tvorbě této práce.

Anotace

Cílem této práce je seznámit studenta či veřejnost s neživou přírodou. Snažím se

zkombinovat geologické vědy a vědy pedagogického charakteru, zejména pak

andragogické vědy. Mým cílem je upozornit na zásadní skutečnosti, které mohou vést

ke zlepšení situace v geologickém vzdělávání na českých školách. V Rámcovém

vzdělávacím programu je učivo o neživé přírodě integrovanou součástí přírodopisu.

V případě RVP pro gymnázia je geologie vyčleněna jako samostatný obor, což je v

rámci Evropy poměrně vzácný jev, nicméně v praxi je učivo neživé přírody většinou

integrováno do biologie, geografie a environmentální výchovy. Aby se stala výuka

geologie nejenom povinnou, ale i oblíbenou součástí studia, je nutné připravit kreativní

a moderně vzdělané pedagogy. Student zabývající se přírodními vědami má na své okolí

jiný pohled než student zaměřený na humanitní studia.

Klíčová slova

Bakalářská práce, celoživotní vzdělávání, didaktika geologie, geologie,

pedagogika, předmětová didaktika, speciální didaktika, střední škola, vysoká škola,

vyučování, základní škola, životní prostředí.

Annotation

The aim of this thesis is to acguaint a student or the whole public with inanimate

nature. I have tried to combine Geology with pedagogical sciences, especially with

Andragogy. My goal is to define some facts that can lead to the improvement in

teaching Geology at Czech schools. In Framework Education Programme, unanimated

nature is part of natural sciences. In FEP for grammar schools, Geology stands

separately, which is something quite rare in Europe. However, unanimated nature is in

fact included into Biology, Geography and Environmental Education lessons. It is

necessary to prepare creative and modern educated pedagogical workers. Students

interested in natural sciences perceive the world around him or her differently from

students interested in humanities.

Key words

Bachelor thesis, Didactics of geology, education, geology, lessons, life

environment, lifelong learning, primary school, secondary school, special didactics,

Subject didactics, university.

OBSAH

ÚVOD ..................................................................................................................................... 9

TEORETICKÁ ČÁST ..................................................................................................... 10

1 VÝVOJ STUDIA GEOLOGIE V ČR ....................................................................... 10

1.1 Geologie a studijní obory ......................................................................................... 11

1.2 Postavení didaktiky geologie v rámci systému věd .......................................... 13

1.3 Geologie jako součást života člověka ................................................................... 14

1.4 Výchovné cíle geologie ............................................................................................ 15

2 HISTORIE VZDĚLÁVÁNÍ V OBLASTI GEOLOGICKÝCH VĚD ............... 18

2.1 Pohledy na geologii od antiky až po začátek 17. století .................................. 18

2.2 Vyučování geologie v 18. století a v 1. pol. 19. století .................................... 19

2.3 Vyučování geologie ve 2. pol. 19. století a na počátku 20. století ................ 21

2.4 Vyučování geologie v 1. pol. 20. století a po 2. světové válce ...................... 22

3 DIDAKTIKA GEOLOGIE V RŮZNÝCH TYPECH VZDĚLÁVÁNÍ V ČR . 24

3.1 Historický vývoj didaktiky od Ratkeho až po Komenského .......................... 24

3.2 Druhy vzdělávání v ČR ............................................................................................ 26

3.3 Didaktika a celoživotní vzdělávání........................................................................ 29

4 DIDAKITCKÉ METODY V GEOLOGICKÝCH VĚDÁCH ............................. 31

4.1 Vyučovací proces ....................................................................................................... 32

4.2 Vyučovací zásady ....................................................................................................... 33

5 DNEŠNÍ VÝUKA GEOLOGIE NA ZŠ A SŠ .......................................................... 37

5.1 Vznik vesmíru, postavení planety Země ve vesmíru ........................................ 39

5.2 Tvorba zemské kůry a geologické procesy ......................................................... 40

5.3 Historická geologie a paleontologie ...................................................................... 43

5.4 Pedologie a ochrana životního prostředí .............................................................. 45

6 DNEŠNÍ VÝUKA GEOLOGIE NA VŠ .................................................................... 47

6.1 Bakalářský studijní program (geologie se zaměřením na vzdělávání) ........ 48

6.2 Magisterský studijní program (geologie pro SŠ) ............................................... 49

6.3 Doktorský studijní program (geologie a ochrana ŽP pro SŠ) ........................ 49

6.4 Zaměstnanost respondentů v rámci průzkumu Lindy Michovské ................ 51

PRAKTICKÁ ČÁST ........................................................................................................ 52

7 ANALÝZA VYBRANÝCH POZNATKŮ Z PRAXE ............................................ 52

7.1 Základní škola T. G . Masaryka v Borohrádku .................................................. 54

7.2 Střední škola zemědělská a SOU CHKT v Kostelci nad Orlicí ..................... 56

7.3 Přírodovědecká fakulta Masarykova univerzita v Brně ................................... 58

7.4 Pedagogická praxe v Sýpce – Muzeum Orlických hor v Rokytnici

v Orlických horách ........................................................................................................... 60

8 DISKUZE ......................................................................................................................... 63

ZÁVĚR ................................................................................................................................ 67

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ............................................................................... 69

SEZNAM ZKRATEK ...................................................................................................... 69

SEZNAM OBRÁZKŮ, GRAFŮ A TABULEK .......................................................... 74

SEZNAM PŘÍLOH ........................................................................................................... 75

ÚVOD

Pravděpodobně každý z nás se už někdy z jakýchkoliv důvodů - buď osobně

či skrze odbornou literaturu nebo přes internet - setkal s geologií. Čím dál méně je

ale těch, kteří mohou člověka vtáhnout do kouzla vývoje planety Země. Naštěstí se

někteří takoví ještě najdou a rádi se o své zkušenosti a zážitky podělí s ostatními. Dané

téma jsem si vybral na základě svého více než dvacetiletého zájmu o geologii. Z vlastní

zkušenosti také vím, že výuka geologie je ve většině škol podceňována i přesto, že nás

geologie obklopuje doslova na každém kroku.

Předloženou bakalářskou práci jsem rozdělil do několika hlavních kapitol.

V teoretické části se především zaměřuji na základní pojmy geologie, postavení

geologické didaktiky v rámci systému věd a na to, jak se geologie vyučovala ve starších

dobách. V následujících kapitolách bude čtenář seznámen s praktickou částí, ve které

vyhodnocuji získaná data z některých navštívených škol. Ve výsledcích a diskusi jsou

popsány problémy provázející vypracování této práce a je předloženo několik vlastních

názorů k danému tématu. V závěru je uvedeno shrnutí týkající se dosažení vytyčených

cílů. Práce je doplněna o tabulky a obrázky.

Cílem práce je upozornit na zásadní skutečnosti, které mohou vést ke zlepšení

situace v geologickém vzdělávání na českých školách. Snahou je zkombinovat vědy

geologické, zejména pak andragogické, a pedagogické. Cíl práce hodlám naplnit

na základě údajů získaných z navštívených škol.

Osnova práce:

- Informovat o zařazení geologie do připravovaných „Rámcových vzdělávacích

programů“ pro základní a střední školy.

- Objasnit problematiku současného stavu výuky geologického učiva

na základních a středních školách.

- Porovnat mezipředmětové vztahy geologie s ostatními přírodovědnými

předměty a zhodnotit význam jednotného přístupu k výuce geologie.

- Zjistit kvalifikační připravenost absolventů přírodovědných směrů

(geologických oborů) a absolventů bez zaměření na geologické vzdělávání.

- Navrhnout vhodné výukové strategie a hlavně různé metody pro praktické

využití v geologické praxi.

TEORETICKÁ ČÁST

1 VÝVOJ STUDIA GEOLOGIE V ČR

Didaktika geologie je poměrně mladá věda. První, kdo začal o didaktice geologie

uvažovat v rámci uceleného systému přírodních věd byl Václav Bartůšek. Zařazení jeho

poznatků do studijních osnov proběhlo kolem roku 1935-1937, tedy začátkem druhé

světové války.

Pokud jde o učebnice a publikace zabývající se geologií a vyučováním geologie,

asi nejznámější je kniha Didaktika geologických věd od Pauka a kol. z roku 1979.

V knižní a pedagogické literatuře najdeme ještě tyto publikace: Kočárek

(1978) - Základy didaktiky geologie1, Kočárek a Pavlíček (1991) - Úvod do všeobecné

didaktiky geologie2. V roce 1973 byla pak publikována práce Štvána a Navrátila

(1973) - Kapitoly z didaktiky geologie3, které vydala Pedagogická fakulta v Ústí

nad Labem. Dalším velmi významným dílem didaktiky geologie je dílo od Pauka

a kolektivu (1979) - Didaktika geologických věd4, kterou vydalo Státní pedagogické

nakladatelství v Praze. Ze slovenské Univerzity Komenského pocházejí tři publikace:

od Turanové (2000) - Didaktika geólogie 1., Všeobecná didaktika geologie,5 kterou

vydala Přírodovědecká fakulta, pak také od Turanové a Bizubové (2002) - Didaktika

geólogie 3., Didaktika praktických cvičení z geólogie6, poslední poznatky zpracovaly

tyto autorky v práci s názvem Didaktika geólogie 2. Špeciálna didaktika geólogie roku

20047.

1 KOČÁREK, E. Základy didaktiky geologie 1. část. 1. vyd. Praha: SPN. 1978. s. 92.

2 KOČÁREK, E., PAVLÍČEK, V. Úvod do všeobecné didaktiky geologie. 1. vyd. České Budějovice:

Pedagogická fakulta. 1991. s. 150.

3 ŠTVÁN, F., NAVRÁTIL, S. Kapitoly z didaktiky geologie. Ústí nad Labem: Pedagogická fakulta, 1973.

s. 251.

4 In PAUK, F. et al. Didaktika geologických věd. Praha: SPN, 1979. s. 55.

5 TURANOVÁ, L. Didaktika geólogie 1. Všeobecná didaktika geólogie. Bratislava: Univerzita

Komenského, 2000. s. 76.

6 TURANOVÁ, L., BIZUBOVÁ, M. Didaktika geológie 3. Didaktika praktických cvičení z geológie.

Bratislava: Univerzita Komenského. 2002. s. 44.

7 TURANOVÁ, L., BIZUBOVÁ, M. Didaktika geólogie 2. Didaktika praktické cvičení z geológie.

Bratislava: Univerzita Komenského. 2004. s. 116.

1.1 Geologie a studijní obory

Geologie je obor zabývající se minulostí planety Země. Lidé od nepaměti chtějí

pochopit procesy, které utvářejí naši krajinu a vše kolem nás. Spousta odborných vědců

si pokládá otázky, jak všechno na planetě Zemi vzniklo, proč žijeme zrovna zde

a především kam směřují naše kroky. Na tyto otázky přesněji odpoví sesterský obor

zvaný paleontologie, zabývající se vznikem a vývojem života na naší planetě, který je

rovněž studován v rámci geologie.

Obecně je potřeba rozšířit informovanost veřejnosti o geologických oborech,

jejichž význam a návaznost na další odvětví lidské činnosti jsou často nedoceněny. Kde

všude v České republice se studuje geologie? Je to zejména na PřF Univerzity Karlovy

v Praze a na PřF Masarykovy univerzity v Brně. Zaměřená geologie na aplikované

obory a nerostné suroviny se vyučuje na Vysoké škole báňské Technické univerzity

v Ostravě. Dále se geologie ještě vyučuje v Olomouci, v Plzni a v podružné formě

i na jiných vysokých školách.

Některé vybrané obory geologie, které lze studovat:

· Všeobecná geologie (všeobecné studium – Bc., 3 roky)

· Mineralogie (specializace v nerostech – Mgr., 2 roky)

· Inženýrská geologie (stavební úpravy půdy – Bc., Ing., 5 let)

· Geologie se zaměřením na vzdělávání (vzdělávání v geologii – Bc., 3 roky)

· Geobiologie (interakce mezi živými a neživými ekosystémy – Mgr., 2 roky)

· Geotechnologie (řešení ke změnám klimatu – Bc., 3 roky)

· Aplikovaná geologie (praktické využití geologického výzkumu – Bc., 3 roky)

· Užitá geologie (zaměření na ekologické procesy – Bc., 3 roky)

· Geochemie (věda o složení Země a o chemických procesech – Mgr., 2 roky)

· Geofyzika (fyzikální procesy na vznik a vývoj planety Země – Bc., 2 roky)

· Glaciologie (procesy změn klimatu v chladných oblastech – Mgr., 2 roky)

· Regionální geologie (geologie okolí, státu či dané země – Mgr., 2 roky)

· Geologie se zaměřením na paleontologii (vývoj života na Zemi – Mgr., 2 roky)

· Hydrogeologie (hledání podzemních vod – Mgr., 2 roky)

Získané znalosti z geologických oborů včetně aplikovaných oborů umožňují

absolventům i uplatnění mimo vzdělávací sféru, například v orgánech státní správy,

ochrany přírody apod.

Tabulka 1: Členění geologie a jejích příbuzných oborů

Zdroj8

Obor geologie (tzv. neživá příroda) je neopomenutelnou částí přírody jako příroda

živá. Svrchní partie zemské kůry jsou významnou součástí našeho životního prostředí

a mimo jiné v nich končí všechny odpady. Neživá příroda by tedy rozhodně neměla být

opomíjena! Navíc geologie je jediná přírodní věda, která je schopna podat ucelený

obraz vývoje ekosystému v čase a zhodnotit procesy interakce živé a neživé přírody

v geologické minulosti i současnosti. To představuje základ ekologického myšlení,

po kterém dnes tak voláme a které se snažíme vypěstovat v žácích a studentech všeho

věku. V návrhu Rámcového vzdělávacího programu pro gymnázia zatím geologie je

a doufejme, že tam i vydrží.

Pokud pochopíme události a přetváření krajiny mocnými silami naší planety,

můžeme včas zabránit katastrofám, které tyto síly sebou přinášejí. Jde zejména

1 KACHLÍK, V., CHLUPÁČ, I. Základy geologie a Historická geologie: učební text. Praha: Karolinum,

2008. s. 10.

o zemětřesení (seismika), o zvětrávání půdy a propady zemského materiálu (eroze),

povodně a přílivové smrtící vlny (tsunami), výrony lávy (tzv. magma) na povrch

a ničení krajiny vulkanickou činností. Geologie nám nesmírně pomáhá, ale bohužel

nemůže zabránit všemu. Je to pouhý nástroj, který nám ukáže cestu a popřípadě možné

řešení pro včasné varování, které může zachránit nespočet lidských životů.

Příroda nám dala možnost sdílet tuto modrou planetu i s dalšími živočichy.

A myslím si, že bychom se měli smířit s tím, že nevládneme všemu, a spíše bychom se

měli zaměřit na zlepšování podmínek pro žití a na péči o prostředí, ve kterém vyrůstáme

a vychováváme děti. Lidé od přírody dostali silnou a velice účinnou zbraň – mozek. Ten

pomáhá jak ničit, tak tvořit životní prostředí. Naštěstí si již někteří lidé uvědomují,

že jenom brát a ničit přírodu nejde donekonečna, že je třeba tyto následky odstranit

a různé vznikající dopady minimalizovat. Proto je potřeba přírodu a životní prostředí

chránit. Mohlo by se totiž stát, že jednou nebude možné vychutnat si nádhernou krajinu,

ve které dnes ještě žijeme!9

1.2 Postavení didaktiky geologie v rámci systému věd

Všeobecná didaktika se zaobírá všeobecnými otázkami, které se týkají obsahu

vzdělávacích procesů ve vyučování a školního a mimoškolního vzdělávání. Díky lidem,

kteří se touto vědou zabývají, může být i nadále didaktika přírodních věd rozvíjena

a zdokonalována v rámci vyučovacích cyklů.

Didaktika geologických věd je specializace v didaktice oborové a jedná se tedy

o specializaci v předmětu. Zlepšuje a hledá nové cesty a metody, jak správně geologii

vyučovat. Autoři F. Štván a S. Navrátil tvrdí, že: „Didaktika geologie je věda, která

zkoumá specifické podmínky, zákonitosti a jevy výchovného procesu podmíněného

geologickými poznatky a objekty s cílem dosáhnout co nejlepšího využití geologických

poznatků pro formování osobnosti.“10

Dnes považujeme didaktiku geologie za samostatnou vědní disciplínu, která je

spojená s vědami humanitního charakteru – pedagogiky a psychologie. Vztah didaktiky

geologie a pedagogiky je velmi důležitým matrixem k propojení a synchronizaci obou

9 In PAUK, F., AUGUST, J. et al. Přírodopis 9. třída, mineralogie, geologie, vývoj života. Praha: SPN,

1965. s. 23.

10 In PAUK, F. et al. Didaktika geologických věd. Praha: SPN, 1979. s. 5.

odvětví pedagogických věd. Využití poznatků pedagogiky by mělo přispět

k metodologickému výzkumu výchovně vzdělávacího procesu při vyučování geologie.

Pokud bychom našli správné propojení obou vědních disciplín, prospělo by to oběma

stranám. Didaktika geologie má velmi úzký vztah k psychologii. Psychologie by

v didaktice geologie mohla zastoupit velice významnou roli z pohledu přesného

určování potřeby studenta a rozvoje jeho myšlení v rámci vědy i v hledání nových

logických postupů a prostředků ke zkvalitnění výuky a potřeb studenta.

Didaktiku geologie dělíme na:

· Všeobecná didaktika geologie: poskytuje všeobecné teoretické základy,

z kterých speciální a praktická didaktika geologie vychází; a naopak ty zase

obsahují všeobecnou didaktiku tím, že zevšeobecňují své výsledky, čímž

obohacují a upřesňují všeobecné didaktické závěry.

· Speciální didaktika geologie: věnuje se jednotlivým metodickým cílům.

Zaobírá se metodickým postupem vyučování, pomůckami zprostředkujícími

jednotlivé tematické celky, vysvětluje jejich výchovně vzdělávací cíle, postavení

v učivu a mezipředmětové vztahy.

· Praktická didaktika geologie: učí nevyhnutelné zručnosti při uskutečňování

praktických cvičení a tepenných prací se žáky.11

1.3 Geologie jako součást života člověka

V dnešním pojetí je geologie chápána jako věda, která pomáhá lidem

v každodenním životě a je tudíž nedílnou součástí lidského bytí. Je od nepaměti

potřebnou disciplínou a dnes díky ní těžíme nerostné suroviny (např. ropu, zemní plyn,

uhlí a vzácné nerosty). Geologie nás učí, jak se chovat k přírodě a jakými směry se má

11 TURANOVÁ, L. Didaktika geólogie 1. Všeobecná didaktika geólogie. Bratislava: Univerzita

Komenského, 2000. s. 6.

člověk ubírat. Ať chceme nebo ne, geologie nás obklopuje ze všech stran a setkáváme

se s ní doslova na každém kroku.

Dovede vyprávět neuvěřitelné příběhy o vzniku planety Země a její proměně

v dřívějších geologických dobách. Pokud se na svět díváte otevřenýma očima, muselo

vás někdy napadnout, co se s naším světem děje. Zkusili jste si někdy představit, jak

naše planeta vypadala před nějakými dvěma miliony let? Chceme-li pochopit, na jakém

principu endogenní12 či exogenní13 procesy fungují, aby nám pomohly v každodenním

životě, musíme je nejdříve poznat.

Geologie nám v mnohém usnadňuje život. Proto se geologie dělí na řadu dalších

odvětví, která se zabývají i využíváním nerostných surovin.14 Současná civilizace už

totiž nemůže existovat bez jejich intenzivního vyhledávání a zpracování, zejména

při získávání elektrické energie.

1.4 Výchovné cíle geologie

Problematiku výchovného cíle ve výuce odborného předmětu geologie zkoumá

pedagogická disciplína "teorie výchovy". Je proto samozřejmostí, že didaktika sama

o sobě nemůže stát stranou od výchovně vzdělávacích cílů. Hlavním cílem jsou

výchovně vzdělávací cíle v didaktice geologie – chápáno jako pochopení přírody co by

tzv. trvale udržitelného života na Zemi. Dále je součástí této disciplíny rozvíjení

analogicky-syntetické složky myšlení, chápání zjednodušené problematiky. Každý

student tak najde svůj směr, jakým látku později pochopí, a především dovede

s informacemi pracovat. Výchova má směřovat k osvojení si dovedností a praktických

zkušeností studenta.

12 Endogenní geologické procesy – označujeme taky jako technické, jsou vyvolány chemicko-fyzikálními

změnami, probíhajícími v zemském tělese.

13 Exogenní geologické procesy – působí na svrchní zemskou kůru, přetvářejí a proměňují zemský

povrch.

14 In VELIŠ, J. et al. Přírodopis 8. třída. Praha: SPN, 1983. s. 7.

Výchovně vzdělávací proces utváří:15

· Základní terminologie geologické vědy a jejich správný popis.

· Správný postup vztahů geologie a jejich procesů, vztah mezi neživou a živou

přírodou (ekologie).

· Příčiny a důsledky propojení geologie a jiných navazujících přírodovědných

oborů (paleontologie).

· Význam přírody, její vliv na člověka, ovlivňování prostředí.

· Schopnost uvědomit si geologické procesy a jejich vědecké zaznamenání

a zhodnocení.

· Schopnost naučit se základní pojmy geologie a jejich aplikace (např. žákova

schopnost dobrého postřehu ve výuce).

· Schopnost samostatné práce, logického uvažování a tvůrčího přístupu

(např. možnost reprezentace na přírodovědeckých olympiádách).

Uplatnění geologie ve výuce má na studenta značný vliv a v některých případech

pomáhá formovat jeho osobnost. Má značný vliv na rozumovou, estetickou, mravní,

výchovnou, tělesnou a ekologickou stránku jeho výchovy.

Po rozumové stránce – geologie je všude, kam se student podívá. Když vezme

do ruky např. zubní kartáček, který je z umělé hmoty, může si uvědomit, že byl vyroben

z ropného produktu, který vznikl před miliony let v hloubkách při vysokých teplotách

a velkých tlacích z těl zvířat, která se utopila v bažinách.

Po estetické stránce může geologie obohatit studenta tím, že je plná tajuplných

krás, které dovedou člověka přímo okouzlit. Sama o sobě je to opravdu fascinující věda.

Estetiku může student ocenit zejména pak v mineralogii, která je barvitá; student se tu

setkává s mnoha zajímavými tvary, barvami a cenným materiálem.

Mravní a výchovnou stránku studenta geologie ovlivní tím, že ho ohromí, aniž by

ho nutila k vyššímu výkonu z donucení, které by jen nelibě snášel. Nechává mu prostor

na samostatnou činnost. Student si sám vybere, která oblast ho více motivuje. Pokud je

dobrý vyučující, je dobře zvládána i probíraná látka, tudíž není příliš prostoru na jinou

15 TURANOVÁ, L. Didaktika geólogie 1. Všeobecná didaktika geólogie. Bratislava: Univerzita

Komenského, 2000. s. 21.

činnost studenta, jako např. aby nedával pozor anebo se zabýval něčím jiným než

probíranou látkou. Nabízejí se zde různé možnosti terénních vycházek, které mají vliv

na výchovu a student se při nich nenudí.

Geologie rozvíjí i tělesnou stránku studenta. Tím, že to není jen věda teoretická,

ale i praktická, otevírá možnost fyzické zátěži. Při terénních vycházkách je student

na čerstvém vzduchu a odtržen od rutinní výuky ve škole. Při sběru hornin, minerálů

či zkamenělin je kladen nárok na pohyb studenta, a to nejenom při hledání hornin,

ale také při jejich dobývání ze skály a následovném transportu do školních sbírek.

Při ekologické stránce výchovy jsou kladeny nároky na ochranu přírody. Žijeme

ve světě průmyslu a zbytečného zatěžování přírody. Při sběru hornin a minerálů se

student v přírodě setkává s různými vlivy činnosti člověka, ať se jedná o odpadky,

skládky či znečištěné toky, sám si uvědomuje, jak významný vliv má člověk na přírodu

a jak snadno je schopen poničit biotopy. Proto je větší část výuky věnovaná ekologii

a ochraně přírody. Díky poukázání na znečišťování přírody je student obeznámen

s náležitostmi, kterými by se ve svém životě potom mohl řídit i v budoucnu.16

16 TURANOVÁ, L. Didaktika geólogie 1. Všeobecná didaktika geólogie. Bratislava: Univerzita

Komenského, 2000. s. 22.

2 HISTORIE VZDĚLÁVÁNÍ V OBLASTI

GEOLOGICKÝCH VĚD

Slovo geologie prvně použil švýcarský geolog a petrolog Jean-André Deluc v roce

1778 a o rok později bylo použito k označení vědní disciplíny geologem Horace

Bénédict de Saussure. Název byl sice používán, ale do třetího vydání díla Encyclopedia

Britannica se nedostal. Oficiálně byl použit až o 31 let později, v roce 1809.17 Geologie

by nikdy nemohla existovat, kdyby lidé nebyli natolik všímaví a nezabývali se sběrem

hornin, minerálů a zkamenělin = fosilií.18

První, kdo se geologií, byť nevědomky, začal zabývat, byl před 2,3 miliony let

„Homo Habilis“ – člověk zručný, druh z čeledi hominidu, který žil v afrických

savanách. Využíval kámen jako zbraň a vyráběl primitivní nástroje. Jednalo se

o pazourek, což je tvrdá sedimentární kryptokrystalická forma křemene, zařazená mezi

odrůdy chalcedonu.

2.1 Pohledy na geologii od antiky až po začátek 17. století

Už v antice existovali někteří učenci jako Aristoteles (384-322 př. n. l.)19, kteří

dokázali rozeznat a určit řadu druhů hornin. Systematické zkoumání geologických

procesů však neprobíhalo. Další významný člověk, který uvažoval o geologických

procesech, byl filolog a arcibiskup z irského města Dublin James Usher (1581-1656),

který uvažoval především o stáří planety Země a jejím vývoji. Pro svůj výpočet

vycházel z překladu hebrejských spisů sečtením Adamových potomků, jež propojil

s hebrejským kalendářem a dalšími zmínkami v bibli. Datování stáří planety Země

v jeho podání mělo velký úspěch i v církvi svaté. Díky této metodě bylo povoleno další

bádání a tento výpočet se proto bezpochyby zařadil mezi nejúspěšnější vědecké metody,

jak počítat stáří planety Země.20

17 WINCHESTER, S. The Map that Changed the World. USA: Harper Collins, 2001. s. 25.

18 Fosilie – doslova znamená zkamenělý život. Toto slovo je převzato ze slova fossils, má původ

v latinském fossilis – vykopaný. Tento výraz pochází z fodere (příč. trp. fossum) – kopat, hrabat.

19 VACÍNOVÁ, T. Dějiny vzdělávání od Antiky po Komenského. Praha: UJAK, 2009. s. 27-28.

20 DEBORAH, C. The Dinosaurs Hunters. London: Great Britain, 2000. s. 23.

"Bůh stvořil Zemi v předvečer neděle 23. října 4004 před narozením Krista."21

Velký rozmach a studie geologie začaly až na začátku 18. století v Anglii, a to

díky nálezu kostí dinosaurů a jiných zkamenělin z dávné doby. Prvním, kdo skutečně

uvažoval jako geolog a paleontolog, byl William Buckland (1784-1856). Tohoto vědce

fascinovala příroda a geologie totiž už odmalička. Jako malý kluk sbíral horniny se

svým otcem Charlesem Bucklandem (1750-1829), který v důsledku zranění oslepl.

Přesto celých dvacet let pomáhal synovi při prohledávání kamenolomů, kde syn otci

popisoval horniny, minerály a zkameněliny, které našel. Chlapcova talentu si povšiml

jeho strýc, který byl členem správní rady Oxfordské univerzity, a tak později mladý

William Buckland začal na Oxfordské univerzitě studovat samozřejmě přírodní vědy.

Po úspěšném zakončení studia se z něho stal první uznávaný geolog.

2.2 Vyučování geologie v 18. století a v 1. pol. 19. století

První zmínky o geologii se objevily v učivu na rakouských školách někdy kolem

roku 1740. Učivo přírodních věd nemělo veliký přínos pro tehdejší dobu, jednalo se spíš

o okrajové vzdělávání, do kterého bylo propojeno i náboženství.

Po školské reformě roku 1774, kterou zavedla Marie Terezie (1740-1780), byl

nárůst učiva přírodních věd nepatrný. Přírodovědné učivo se objevilo ve 3. třídě

hlavních škol a bylo omezené jenom nejdůležitějšími poznatky o přírodních vědách

s malým množstvím učiva, kde byly probírány nerostné suroviny jako minerály

a horniny. Učivo o přírodě bylo vyučováno okrajově a nesystematicky. Reakční „školní

index", vydaný za Metternichovy vlády v roce 1805, však zničil naději, že se přírodopis

bude ve školském prostředí rozvíjet jako věda, neboť se soudilo, že toto učivo nemá

výchovně vzdělávací význam. Skromné počátky vyučování neživé přírody byly

odrazem tehdejšího stavu geologických věd.22

V 18. století se jako první samostatná věda začala utvářet mineralogie – věda

zabývající se minerály, jejich složením a chemickou stavbou. Je důležitá při výzkumů

vrtů a nerostných ložisek. Díky mineralogii dnes můžeme těžit drahé kameny, drahé

21 DEBORAH, C. The Dinosaurs Hunters. London: Great Britain, 2000. s. 24.

22 In PAUK, F. et al. Didaktika geologických věd. Praha: SPN, 1979. s. 9-10.

kovy atd. V České republice byla geologie známá díky nálezům Joachima Barranda

(1799-1883),23 který proslavil Českou zemi a objevil její dosud skryté

bohatství - neznámé dávno vyhynulé formy trilobitů. Zasloužil se o jejich první přesnou

stratigrafii, konkrétně o upřesnění polohy v čase. V roce 1826 byl výzkum Joachima

Barranda v plném proudu. Napsal vědeckou práci s názvem „The Silurian System“, která

ho proslavila po celém světě. Tato práce obsahuje spoustu úžasných rekonstrukcí,

zejména přesně ztvárněné popisky nalezených zkamenělin. Byl známý i tím, že zachytil

geologickou pozici lokalit, tzv. hranice geologických vrstev, a zapsal je do systému

geologického členění vrstev. Popsal i mnoho druhů dosud vědě neznámých tvorů

s bizarními tvary těl a také stanovil geologická rozhraní prvohor (Paleozoikum

521 - 252 mil. let.). Ve své závěti odkázal Praze tisíce unikátních zkamenělin, které jsou

dodnes k vidění v Národním muzeu, svoji knihovnu a zbylé finanční prostředky pak

svým pokračovatelům. Joachim Barrande je celosvětově uznávaný geolog

a paleontolog, proto v oblasti mezi Prahou a Plzní byla na jeho počest později nazvána

regionální geologická jednotka „Barrandien". V její centrální části vystupují nejmladší

horniny silurského a devonského stáří, tvořící právě oblast Českého krasu. Jeho jméno

nese i pražská čtvrť, most přes Vltavu a skály u Chuchle. V kapitole Přílohy A a B

naleznete vyobrazen první svazek Barrandova díla a jeho portrét.

Obrázek 1: Terénní deník Joachima Barranda z roku 1863, kde je zachycen sled hornin

silurského stáří – západně od Dlouhé hory

Zdroj24

23 TUREK, V., HORNÝ, R., PROKOP, R. Ztracená moře uprostřed Evropy. Praha: Academia. 2003. s.

19.

24 Taméž, s. 85.

2.3 Vyučování geologie ve 2. pol. 19. století a na počátku 20. století

V polovině 19. století byla geognosie (= studium struktury a konstrukce pevné

kůry zemské) velmi zastaralá, a tak ji nahradila nová věda - „geologie“. K velkému

rozvoji této vědy přispěl badatel, geolog a právník Ch. Lyell (1800-1875) dílem

s názvem „Principles of Geology“, díky kterému se veřejnosti dostala do podvědomí

důležitost a krása přírodních věd.

První českou učebnici geologie publikoval J. Krejčí (1825-1887), publicista,

pedolog25 a geolog. Elementární poznatky geologie a mineralogie byly obsaženy

v učivu 3. až 5. třídy, v 6. až 8. třídě se výuka o neživé přírodě nadále prohlubovala.

Velkou zásluhu na rozšíření učiva geologie měl německý metodik a geolog A. Lüben

(1804-1873). Vjeho učení se odrážely ideje J. A. Komenského a Jean-Jacquesa

Rousseaua. Vyučování probíhalo již od nejnižších tříd a vycházelo z dětské zkušenosti,

vlastního pozorování a intelektuálního vývoje dítěte. V základních pojmech učiva

geologie bylo zastoupené učivo všeobecného charakteru a také část geologické historie

(historická geologie).26 O další zlepšení přírodovědného vzdělávání a o rozvoj geologie

na školách se postarala učebnice s názvem „Geologie pro vyšší školy reálné“

od F. Šafránka z roku 1885. Byla to první středoškolská učebnice geologie, ve které je

obsažena dynamika geologie.27 V roce 1892 byla vydána učebnice pro nižší třídy

středních škol od J. Kopeckého s názvem „Nerostopis“, která byla naší první učebnicí

přírodopisu, kde byl kladen důraz na horniny a minerály.28

V roce 1910 se o nové pojetí přírodopisu a modernější vzdělávání pokusili

F. Dlouhý spolu s J. Groulíkem, J. Úlehlou a R. Hamplem. Jednalo se o snahu

modernizovat přírodopis na středních školách, k nimž se na začátku století přidala

i reálná gymnázia. Podle nových osnov z roku 1908-190929 byla v nižších třídách těchto

škol zařazena mineralogie do druhého pololetí 4. třídy, ale jen v rámci chemie.

25 Pedologie je nauka o půdoznalectví, má za úkol klasifikaci půdy a její zkvalitňování. Využívá se

v zemědělství.

26 Historická geologie se zabývá historií a pojetím v čase. Jedná se o zkoumání času v geologickém

měřítku a událostí, které byly v geologické historii ovlivněny a přetvářeny.

27 Dynamická geologie je věda zabývající se dynamickými změnami zemské kůry na povrchu i pod ním.

28 In PAUK, F. et al. Didaktika geologických věd. Praha: SPN, 1979. s. 11.

29 Strukturní krystalografie je věda zabývající se strukturou krystalu a poruchami jejich ideální struktury.

Nesmíme opomenout slavného geologa a paleontologa prof. dr. Antonína Friče

(1832-1913), který proslul tím, že jako první dokonale popsal geologické prostředí

svrchnokřídového stáří (od 100 do 66 mil. let) v Čechách. Zasloužil se i o popis

permokarbonských zkamenělin, prvního ptakoještěra (Ornithocheirus hlavatschi)

a prvního dinosaura z českého území (Albisaurus scutifer a Procerosaurus

(Ponerosteus) exogyrarum), který byl dlouho považován za jiné zvíře, než jak se

později ukázalo. Fričova kniha s názvem „Malá geologie“ byla oblíbená mezi studenty

a širokou amatérskou veřejností.

V letech 1854 až 1871 vydal také dílo „Evropské ptactvo“, ve kterém popsal

451 druhů ptáků. Dále vytvořil stratigrafický a geologický popis křídových lokalit

v Česku. Napsal dále tato díla: „Studie křídového útvaru v Čechách – Bělohorské

a Mělnické vrstvy“ (1879), „Jizerské vrstvy“ (1885), „Teplické vrstvy“ (1889), „Perucké

vrstvy“ (1903) a „Studie křídového útvaru v Čechách – Ilustrovaný seznam zkamenělin

cenomanských vrstev karpatských“ (1911).30 V kapitole Přílohy C je jeho portrét.

2.4 Vyučování geologie v 1. pol. 20. století a po 2. světové válce

Na středních školách došlo k úpravám osnov, mineralogie byla odtržena

od všeobecné chemie a připojena k přírodopisu v 1. a 2. třídě. Učivo v mineralogii

věnovalo pozornost vzniku nerostů a jejich tvorbě, dále se objevovaly první zmínky

o odvětví mineralogie - strukturní krystalografii.31 V učivu geologie už byly zastoupeny

všechny základní geologické větve – strukturní geologie, dynamická geologie,

historická geologie, mineralogie, pedologie, obecná geologie, paleontologie

a v Československu i užitá geologie. Těmto diferenciacím odpovídaly nové učebnice

od Slavíkové (1934), Čecha (1934), Daňka (1935) a Diviše (1936).32

Druhá světová válka znesnadňovala vědecké bádání a další rozmach vědních

disciplín, navíc byly preferovány převážně německé učebnice. Kvůli pronásledování,

vyslýchání a zatýkání pokrokových vědců, učitelů a studentů utrpělo české školství

mnoho ran, což vážně ovlivnilo vyučování geologických a vědních předmětů na území

Čech a Moravy.

30 Archiv prací od Prof. Dr. Antonína Friče je ve vlastnictví autora této práce.

31 Užitá geologie se zabývá praktickým využitím geologie pro život člověka a jejím zkoumáním

a přínosem pro vědu. Dnes již aplikovaná geologie (1987).

32 In PAUK, F. et al. Didaktika geologických věd. Praha: SPN, 1979. s. 12.

Po druhé světové válce byl návrat k předválečnému vzdělávání velice složitý.

Bylo nedostatek učebnic, učebních pomůcek a chyběli hlavně učitelé a odborníci, neboť

mnozí zahynuli anebo byli popraveni nacistickými okupanty. Po reformě školství v roce

1948 vzniklo jednotné školství pro veškerou mládež do patnácti let. Změna přípravy

učitelů nastala až po roce 1953, kdy vzdělání učitelů škol 1. stupně převzala

pedagogická gymnázia. Změnily se též výchovně vzdělávací cíle ve smyslu

marxisticko-leninského světového názoru.

Díky školské reformě v roce 1960 a uzákonění devítileté školní docházky bylo

možné učivo odborného charakteru jako geologie nadále rozšiřovat a jeho obsah byl

mnohem lépe aplikován do školních osnov.

Graf 1: Diagram znázorňující vývoj geologie a učiva na gymnáziích podle pěti učebnic

z období let 1891 až 1969

Zdroj33

Vysvětlivky: 1 mineralogie, 2 petrografie, 3 geologie: o – obecná, s – systematická,

h - historická, r – regionální, u – užité.

33 In PAUK, F. et al. Didaktika geologických věd. Praha: SPN, 1979. s. 13.

3 DIDAKTIKA GEOLOGIE V RŮZNÝCH TYPECH

VZDĚLÁVÁNÍ V ČR

Didaktika je věda zabývající se metodami a teoriemi učení a vzdělávání v rámci

pedagogických věd. Řadí se do něj proces sebezlepšování, zdokonalování a další

sebevzdělávací procesy. Zvláštní pozornost se věnuje vyučovacímu procesu, při kterém

dochází k pochopení a osvojení učiva.

V odborné literatuře se setkáváme s různými přístupy k vymezení obecné

didaktiky. Podle J. Maňáka je didaktika definována jako teorie vzdělávání, která

zahrnuje všechny jevy a procesy týkající se záměrné myšlenkové a motorické kultivace

člověka, a to ve všech formách a stadiích jeho vývoje.34 Další autoři chápou obecnou

didaktiku jako základní pedagogickou disciplínu, která usiluje o vědeckou reflexi,

analýzu a objasnění procesů vyučování a učení na všech stupních a ve všech formách

vzdělávání a na tomto základě přispívá k jejich zkvalitňování.35 Didaktiku lze chápat i

jako obecnou teorii intencionálních procesů učení a vyučování a nauku o obsahu a

formách těchto procesů, ať se realizují ve školní třídě, v podnikovém kurzu či při

výcviku artistů.36 V roce 2007 ještě vymezuje obecnou didaktiku J. Skálová, a to jako

teorii vzdělávání a vyučování zabývající se problematikou obsahů a zároveň i procesem,

v němž si žáci tento obsah osvojují vyučováním a učením.

3.1 Historický vývoj didaktiky od Ratkeho až po Komenského

Proces vyučování prošel velkými změnami od historie až po současnost. Pokud se

podíváme do historie, zjistíme, jak se postupem času měnilo didaktické myšlení

a pohled na didaktiku samotnou v rámci pedagogických věd. Velkým zakladatelem

didaktiky byl J. A. Komenský, který v roce 1627 až 1638 sepsal dílo pod latinským

názvem „Didactica magna“ neboli „Didaktika velká“. V této době to byla jediná

učebnice, která v sobě obsahovala prvky vědního charakteru a ovlivnila mnohé

34 MAŇÁK, J. Nárys didaktiky. Brno: MU, 2003.

35 VYSKOČILOVÁ, DVOŘÁK, D. Didaktika jako věda a jako nástroj učitele. In: Kalhous, Z., Obst, O.

a kol. Školní didaktika. Praha: Portál, 2002. s. 17–61.

36 PRŮCHA, J. Srovnávací pedagogika. Praha: Portál, 2006. s. 264.

generace, které z ní čerpají dodnes. Komenský také tvrdil, že všichni se mohou naučit

vše, pokud jsou správně a řádně vedeni. Didaktiku považoval za vědu všech věd – viz

spisek „Didaktika anebo umění naučit všechny všechno“37.

Dnes již víme, že didaktika není univerzální věda. Má nás nasměrovat správným

směrem, abychom mohli řešit úskalí každodenního života. Každý z nás se už jako malé

dítě přizpůsoboval a učil novým zvyklostem a sociálním potřebám své rodiny a kultury,

ve které žije. To byla myšlenka i Komenského, který aplikoval školu hrou, při níž

nenásilně formoval malé děti a rozvíjel v nich nové vlastnosti, které si osvojovaly

a braly za své. Název didaktika poprvé použil a pokusil se objasnit německý pedagog

Wolfgang Ratke (1571-1635), ale pokud bychom chtěli být důslední, pak se na první

místo v historii uvažování o vyučování řadí bezpochyby M. F. Qintilianus (35 -95 n. l.),

který již ve své době uvažoval o tom, jak zefektivnit studium a pochopit potřeby

studenta. Za první rozpracování didaktiky pro dospělé dnes považujeme spis

„O výchově řečníka“. Římského císaře Vespasianus (9-97 n. l.) jmenoval Quintiliana

prvním veřejným učitelem, který měl stálý plat.38

Význam Komenského díla tkví ve dvou pohledech:

a) Ve vypracování nového teoretického i praktického modelu vyučování, který

v různých variantách a v podstatě existuje dodnes, především však v jeho

chápání didaktiky jako relativně samostatné teorie

s filozoficko-metodologickými východisky (pansofie, senzualismus)

a s rozdílným systémem teoretického rozpracování.

b) Komenského pojetí didaktiky zahrnovalo celou řadu obecnějších otázek, proto

didaktika tvoří v současné době předmět pedagogiky. Tak se z didaktiky stala

teoretická disciplína funkční v praxi.39

37 POLIŠENSKÝ, J. J. A. Komenský a jeho doba. vyd. 1. Praha: Orbis, 1957. s. 46.

38 PELÁN, Z., LANGER, T. Základy andragogiky. Praha: UJAK, 2008. s. 17.

39 HLADÍLEK, M. Kapitoly z obecné didaktiky a didaktiky vzdělávání dospělých. 2. vyd. Praha: UJAK,

2009. s. 11-12.

Tabulka 2: Diferenciace a systematizace didaktik

Zdroj40

· Obecná didaktika: je ovlivňována aspekty jednotlivých učitelů a také normami

praxe. Mohli bychom říci, že je vědou zákonodárnou a legislativní. Musí se

rozvíjet a měnit, proto se dělí i na další specializace, které mají své místo

v didaktických vědách a jsou základním klíčem pro dělení.

· Speciální didaktika: zabývá se procesy vyučování a učení s ohledem

na předmětovou příslušnost. Předmětová didaktika se podle potřeby nahrazuje

termínem specifikujícím, o kterou didaktiku předmětu se jedná. Vznikají tak

například tato spojení: didaktika informatiky, fyziky, matematiky, geologie

a didaktika přírodních věd. Didaktika řeší problémy výuky v konkrétních

vyučovacích předmětech a je zpravidla chápána jako jejich metodika.41

3.2 Druhy vzdělávání v ČR

Česká republika nabízí velmi kvalitní vzdělávací soustavu, která je složena

z několika stupňů vzdělání, a prakticky není problém toto kvalitní vzdělání získat.

V současné době za získání nových poznatků nemusí s výjimkou soukromých škol

zájemci platit. Tato skutečnost je vynikající, poněvadž se tak dostane ke vzdělání úplně

každý, kdo o vzdělání stojí a chce něčemu rozumět.

40 HLADÍLEK, M. Kapitoly z obecné didaktiky a didaktiky vzdělávání dospělých. 2. vyd. Praha: UJAK,

2009. s. 13.

41 Tamtéž, s. 139-141.

Rozdělení didaktiky:

- Obecná didaktika

- Speciální didaktika – předmětová

– oborová

– druhů a stupňů škol

Pokud budeme důslední a zaměříme se na školský vzdělávací systém od prvních

stupňů základních škol, zjistíme, že základem vzdělání je již samostatný předškolní věk,

v němž se rozvíjí kognitivní a motorické schopnosti, které nás posouvají blíže k dalšímu

vzdělávání. Je to jakýsi předpoklad k úspěchu budoucího studenta. Vzdělávání

v mateřských školách není vzděláváním v pravém slova smyslu, jelikož jde spíše

o jakési výchovné formy her. Samotné vzdělávání začíná na základní škole.

Ta pochopitelně není schopna dát konkrétnímu žákovi nějaké odborné vzdělání,

ale připraví ho dobře na další studium. Střední školy v ČR je možné rozčlenit

do několika různých kategorií. Tou první jsou bezesporu střední školy bez zaměření.

Mnohdy jde o gymnázia, která dávají prakticky všechny možné znalosti z různých

předmětů. Naopak jiné střední školy mohou být nějak zaměřeny. Jsou to střední školy

průmyslového charakteru. Tyto střední školy nabízejí jednak studium zakončené

maturitní zkouškou a jednak také studium, po kterém z konkrétního studenta bude

člověk, jenž se může přímo uplatnit v některém zaměstnání vyžadujícím odborné

znalosti.

Po středních školách je další vzdělání členěno na vyšší odborné školy, které se

zaměřují na oblasti zdravotnictví, ekonomiky, pedagogiky a také výuku cizích jazyků.

Zde absolvent zakončuje absolutoriem, jehož součástí je obhajoba absolventské práce

a zkoušky z odborných předmětů patřičného oboru, např. cizího jazyka, pedagogiky,

základy medicíny a také ekonomie a práva. Student po absolvování patřičných zkoušek

a obhájení své absolventské práce získá osvědčení o způsobilosti vykonávat

vystudovanou profesi, kde smí užívat neakademický titul „diplomovaný specialista“

(„DiS." za jménem).

Na vysokých školách lze již získat velmi podrobné odborné informace, díky

kterým se studenti stanou postupem času odborníky a experty ve svém oboru. Studenti

mající řádně ukončený 3. ročník studia získávají po úspěšném obhájení bakalářské

práce a složení bakalářských zkoušek akademický titul „bakalář" („Bc." před jménem).

Absolventi studijního programu bakalář mohou dále pokračovat v navazujícím

dvouletém studijním programu magistr. Po obhájení diplomové práce a vykonání

státních závěrečných zkoušek získávají studenti akademický titul "magistr" („Mgr."

před jménem).

Pro hlubší a odbornou specializaci v rámci potřeby vzdělávání jedince lze ještě

pokračovat v doktorském studiu, do něhož jsou přijímáni absolventi magisterského

studia, jenž splnili všechny podmínky dané vysokoškolským zákonem (o vysokých

školách - „Zákoník č. 111/1998 Sb.“) z roku 1998.42 Studium je určeno budoucím

doktorům filozofie, doktorům všeobecného práva, ale také již absolventům medicíny

a veteránům, kteří studují 6 až 7 let a získají zmiňovanou hodnost doktor. Studenti, kteří

absolvují rigorózní práce, získají právo užívat akademický titul „doktor“ („PhDr.,

RNDr., MUDr., JUDr., MVDr." za jménem), jedná se o tak zvané malé doktoráty, které

se udělují po magisterském studiu. Tituly lze získat za 1 až 2 roky studia po obhajobě

rigorózní práce. Po úspěšném absolvování závěrečných státních zkoušek a obhájení

disertační práce získá absolvent akademický titul „doktor" („Ph.D." za jménem).43

Studium můžeme uskutečnit ve třech formách studia:

1) PREZENČNÍM (denní studium)

2) KOMBINOVANÉM (dálkové studium)

3) DISTANČNÍM (individuální studium)

Dále můžete absolvovat různé rekvalifikační kurzy a získat osvědčení o

způsobilosti v jistém oboru v České republice. Sem patří i školení nových pracovníků a

zařazování jedince do pracovní činnosti. Školení o bezpečnosti práce je zakončeno

závěrečným testem o způsobilosti pracovníka a opětovném zařazení do pracovní

činnosti.44

vzdelavani/vysoke-skolstvi/zakon-c-111-1998-sb-o-vysokych-skolach-text-se-zapracovanymi

43 PRŮCHA, J., VETEŠKA, J. Andragogický slovník. 2. aktualiz. a rozš.vyd. Praha: GRADA, 2014.

22-23 s.

44 HLADÍLEK, M. Kapitoly z obecné didaktiky a didaktiky vzdělávání dospělých. 2. vyd. Praha: UJAK,

2009. s. 142.

3.3 Didaktika a celoživotní vzdělávání

Mezinárodní organizace OECD z roku 2000 uvádí, že „se jedná o systémový

přístup, který se zaměřuje na standardy vědomostí a dovedností, které platí pro všechny

děti od nejútlejšího věku, k učení po celý život a koordinuje snahy o zajištění

příslušných možností pro všechny dospělé, bez ohledu na zaměstnané usilující

o postoupení na vyšší kvalifikační stupeň či nezaměstnané, kteří se potřebují

rekvalifikovat“.45

Celoživotní vzdělávání je v současné době bráno jako samozřejmost, poněvadž

dnešní doba si vyžaduje neustálou informovanost a připravenost. Žijeme ve 21. století,

ve světě moderních technologií, ve kterém jde mnohé ovládnout na dálku pomocí

smartphonů a tabletů či nejmodernější televize. Ve světě internetu největší hodnotu

nemá ropa, zlato či diamanty, ale právě informace! To všechno nás nutí, abychom

neustále rozvíjeli vědomosti, získávali nové zkušenosti, poznatky, praktické dovednosti

a především zdokonalovali své intelektové schopnosti. Pokud nejste informovaný, pak

se hůře zařazujete do společnosti, která je mnohem lépe obeznámena s informacemi, se

kterými umí nakládat tak, aby z nich měla společnost či jedinec maximální užitek.46

/sekce/oecd/

46 Předmětová a oborová didaktika. [online]. © 6. 3. 2012 [cit. 2014-03-10]. Dostupné z: https://cs

.wikipedia.org/wiki/P%C5%99edm%C4%9Btov%C3%A1_a_oborov%C3%A1_didaktika

Tabulka 3: Celoživotní učení dospělé populace (HLADÍLEK, 2009)

Školení vzdělávání dospělých Další vzdělávání dospělých

Sekundární Profesní

Zdroj47

47 HLADÍLEK, M. Kapitoly z obecné didaktiky a didaktiky vzdělávání dospělých. 2. vyd. Praha: UJAK,

2009. s. 157.

FORMÁLNÍ NEFORMÁLNÍ INFORMÁLNÍ

Střední odborné

Vyšší odborné

Terciární

Bakalářské

Magisterské

Doktorské

Kvalifikační – rozšiřující

Doplňující – speciální

Rekvalifikační

Podnikové/firemní

zájmové

4 DIDAKTICKÉ METODY V GEOLOGICKÝCH

VĚDÁCH

Význam didaktiky v geologii je založen na tom, že učitelé zabývající se geologií

a příbuznými vědami poskytnou jakýsi hlubší pohled do vzdělávacích procesů, které

napomohou ke správné průpravě studenta. Učitel má nástroj, jak správně směrovat či

řídit proces vzdělávání a může přesněji pracovat s informacemi. Cílem je vybrat vhodné

vzdělávací metody a aplikovat je do učiva vhodnou metodou. Záleží i na organizaci

vyučovacího procesu, aby student neměl pocit chaosu či neúplnosti podaného výkladu.

Učitel by se neměl dopustit improvizace, která by ho mohla zavádět k nepříliš dobrým

výsledkům. Student by potom mohl mít dojem, že učitel nezvládá vyučování a počíná si

chaoticky a neprofesionálně. V humanitních i přírodních vědách platí jistá pravidla, jak

správně realizovat vyučovací proces. Vše je v zásadě stejné, jen s tím rozdílem, že se

mění obsah předmětu a jeho cíl. Geologie má několik metod výzkumu, a co se týče

vyučovacího prostředí, to není zahrnuto v pravidlech. Metod vyučování je celá řada - od

zahlcování cizími odbornými výrazy až po praktické a logické modelování

geologických procesů – formou prezentací, videí nebo předkládáním modelových

situací přímo v učebně.

Proces vyučování plní tyto funkce:

· Vzdělávací: Získání vědomostí, způsobilost k používání a zručnost aplikace.

· Formativní: Rozvíjený proces poznávacího myšlení.

· Výchovná: Svědomitost a způsobilost, cílevědomost a samostatnost.

· Rozvíjející: Všestrannost a přehled žáka, orientace a nebazírování na jedné

možnosti.48

48 TURANOVÁ, L. Didaktika geólogie 1. Všeobecná didaktika geólogie. Bratislava: Univerzita

Komenského, 2000. s 23.

Cílem vyučovacího procesu není jen učení žáků něčemu zcela novému, ale také

porozumění tématu a schopnost aplikovat své vědomosti do každodenního života. Podle

Turka (In: Petlák, 1997) by vyučovací proces měl splňovat tyto funkce:

· Konzistentnost: Podřízení nižších cílů vyšším.

· Primárnost: Soulad mezi cílem a možnostmi žáka a učitele.

· Jednoznačnost: Formulovat cíle tak, abychom se nedostali k nesrovnalostem.

· Kontrolovatelnost a měřitelnost: Musí umožňovat porovnání výsledku a cíle,

ale především musí být vyvozen závěr.49

4.1 Vyučovací proces

Je to proces plánovaného, cílevědomého a záměrného vytváření vědomostí,

způsobilosti, zručnosti a návyků, které jsou stanoveny učebním plánem, učebními

osnovami. Musí přispívat k většímu rozvoji osobnosti jedince, k rozvíjením jeho

poznávacích procesů a připravovat ho na život ve společnosti.

Pokud chceme někoho něčemu novému naučit, zlepšit jeho orientaci v problému,

který mu byl předložen, musíme se na studenta dívat i jiným pohledem a pochopit jeho

potřeby, myslet do budoucna. Každý proces vyučovacího charakteru je i procesem

poznávacím, proto se musí respektovat zákonitosti a pravidla poznání, které se uplatňují

v sociálním a historickém kontextu tvořením aktivní činnosti a práce samé. Student

může být vystaven tlaku studia, velkým požadavkům na něj kladeným, anebo může být

obklopen zdánlivě nepřesnými informacemi. Chybování k poznání patří, bez něj by

nebylo vzdělání, ani zkušenost a jistota. Je zajímavé se zamyslet, jak dlouho někomu

trvalo, než vymyslel vynález, který pomohl moderní době.

49 TURANOVÁ, L. Didaktika geólogie 1. Všeobecná didaktika geólogie. Bratislava: Univerzita

Komenského, 2000. s. 23.

4.2 Vyučovací zásady

Při vyučování geologie musí pedagog respektovat některé zákonitosti vyučování.

U všech didaktických zaměření by měly být pojmy totožné a řídit se podle nich.

V podstatě nejde o to, kolik je zásad, ale zda jsou správně uplatněny a používány,

aby nedocházelo k nejasnostem.

Každý student vidí, jakým přístupem si počíná jeho vyučující v hodině. Je velmi

důležité, jak učitel dovede látku svým studentům vysvětlit a hlavně jakým stylem

probíhá celá hodina. Originalita vyučování je velice vítanou a přínosnou věcí, kterou se

učí nejen student, ale i učitel. Vyučovací hodina by neměla být nikdy stejná a učitel by

se měl předem na ni připravit a během učiva podávat co nejaktuálnější poznatky.50

Klasické vyučovací zásady: uvědomělost a aktivita, názornost a individuální přístup,

přiměřenost, trvalost, vědeckost, spojení teorie a praxe.

· Zásady uvědomělosti a aktivity: student k výuce přistupuje uvědoměle

a získává nové vědomosti, způsobilost, zručnost a návyky. Jen takové učení je

dobré a má smysl. Uvědomělost a aktivita je chápána jako jednotná, jelikož

vychází z teorie motivace. Učitel se snaží, aby student učením získal, aby přijal

cíle výuky za své a v konečném důsledku vyvíjel žádoucí aktivitu směřující

k osobnímu rozvoji. Tento úkol je nesnadný, zejména když na studenta působí

některé negativní faktory (např. změny povahy v pubertě, demotivující rodinné

prostředí či postoj celé společnosti ke vzdělání).51

Doporučené metody uvědomělosti:

- Využívání stupňů a předběžné motivační metody.

- Využívání předchozích zkušeností z mimoškolních činností.

- Uplatňování vyučovacích metod vzhledem k povaze studenta a obsahu učiva.

50 TURANOVÁ, L. Didaktika geólogie 1. Všeobecná didaktika geólogie. Bratislava: Univerzita

Komenského, 2000. s 27.

51 Didaktické metody [online]. © 17. 3. 2013. [cit. 2014-03-10]. Dostupné z: https://cs. wikip edia.or

g/wiki/Didaktick%C3%A9_z%C3%A1sady#Z.C3.A1sada_uv.C4.9Bdom.C4.9Blosti_a_aktivity.

- Uplatňování aktivní tvořivosti studenta.

- Realizace vlastní tvořivosti studenta a ponechání prostoru na tvořivost.

- Kladení primárních požadavků na studenta.

- Respektování individuální osobnosti a rozmanitosti studentů.

· Zásady názornosti a individuálního přístupu: student si osvojuje dovednosti,

aby byl způsobilý a zručný. Tyto zásady popsal již J. A. Komenský: „Podat

všechno všem možností smyslů, čím více toho pochopíte, tím lépe si i osvojíte

a zapamatujete si.“ 52 Důležité je rozdělovat studenty podle věku; co věk, to jiná

názornost (čím mladší je student, tím větší důraz na názornost a opakování).

Funkce názornosti plní úlohu pozorované skutečnosti a je ideální pro aplikaci,

ale ne vždy. Ideální je učení, kde můžete používat při výuce pomůcky, které

pomohou jisté jevy pochopit. Výbornou ukázkou názornosti v učení jsou např.

obrázky, knihy, časopisy, videa nebo modelové situace.

Doporučené metody názornosti:

- Věnovat pozornost správné interpretaci předmětů a jevů.

- Nechat studenta samostatně analyzovat a pozorovat.

- Z pochopení pozorovaného předmětu vyvozovat závěry.

- Využít nabyté zkušenosti studenta v jisté hladině.

- Čerpat z odborné literatury a obohacovat tím své zkušenosti a znalosti.

- Při demonstraci jevu se držet tématu a nezabíhat do jiných sfér.

· Zásada přiměřenosti spočívá ve vhodném zvolení vyučované látky a vhodné

interpretaci učiva tak, aby bylo jasně pochopitelné, opíralo se o skutečnost

a bylo přiměřené věku a mentální přizpůsobivosti studenta. V tomto ohledu by

přístup ke studentům měl být individuální. Učitel by se neměl podřizovat většině

(co jiný nechápe, druhému je zcela jasné a naopak). Dnešní pojetí nároků

na studenta je poněkud přehnané a neodpovídá zcela školní a vzdělávací

52 TURANOVÁ, L. Didaktika geólogie 1. Všeobecná didaktika geólogie. Bratislava: Univerzita

Komenského, 2000. s. 28.

filozofii. Studenti jsou někdy přetěžováni, a proto všechno závisí na mentální

adaptaci a sociokulturním vývoji každého individuálního jedince.53

Doporučené zásady přiměřenosti:

- Dodržování pravidel vyučování, od jasného k méně jasnému.

- Respektování primárních metod vyučování.

- Vést studenty primárními metodami a nepřetěžovat je.

- Nacházet souvislosti v nepoznaném a obohacovat je o zkušenost.54

· Zásada trvalosti vychází z prostého faktu, že lidský mozek rychle zapomíná.

Naplnění této zásady je spojováno se dvěma procesy – expozicí a bojem proti

zapomínání. Expozice je formulování a poukazování na nové znalosti

(poznatky) a získání požadované zkušenosti či dovedností. Prostředkem proti

zapomínání se realizuje forma opakování již nabytých znalostí, které jsme si již

částečně osvojili (tzv. dle křivky zapomínání je vhodné nové poznatky opakovat

častěji a frekvence může být postupně snižována).

Doporučené zásady trvalosti:

- Věnovat pozornost trvalosti během vyučovací hodiny.

- Volba přiměřeného množství učiva.

- Ideální je opakovat, obnovovat a upevňovat naučenou látku.

- Zkoušení látky, kterou se studenti snažili osvojit, a napravit nedostatky.

· Zásada vědeckosti: student si osvojuje poznatky a dovednosti v takové výši,

aby odpovídaly momentálním schopnostem jedince. Vědecké poznání se mění,

upravují se jeho hodnoty, názory, výzkum, obory se doplňují o nové poznatky.

Proto je důležité, aby učitelé sledovali dění v daném oboru, byli s daným

53 TURANOVÁ, L. Didaktika geólogie 1. Všeobecná didaktika geólogie. Bratislava: Univerzita

Komenského, 2000. s. 30.

54 Didaktické metody [online]. © 17. 3. 2013. [cit. 2014-03-10]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.

org/wiki/Didaktick%C3%A9_z%C3%A1sady#Z.C3.A1sada_uv.C4.9Bdom.C4.9Blosti_a_aktivity.

oborem neustále v kontaktu a získané znalosti pomohli uplatnit v praxi. Proto by

nové informace měly být redukovány tak, aby pomáhaly dalšímu rozvoji

jedince.55

· Zásada spojení teorie s praxí: zkušenosti studentů z praxe jsou ve velké míře

omezené. Většina studentů se s praxí setkává na různých cvičeních v terénu, kde

je renomovaní odborníci učí postupům, které jim pomáhají s orientací v oboru.

V geologických vědách je praxe nesmírně důležitá, protože mnohé se

z odborných knih vyčíst nedá a přednášky ukazují jenom zlomek problému,

který se řeší. Největší práce, tak aby přinesla kýžené znalosti, musí být

provedena v praxi na základě nasbíraných zkušeností v terénu, které jsou pak

aplikované v odborných pracích a literatuře.56

55 PODLAHOVÁ, L. et al. Didaktika pro vysokoškolské učitele. České Budějovice: GRADA, 2012. s. 79.

56 ZIEGLER, V. Příprava učitelů geologie na Univerzitě Karlově, Přírodovědecké fakultě. In: Kol. autorů.

O didaktice geologie. Praha: ESOPP, 2004. s. 123-125.

5 DNEŠNÍ VÝUKA GEOLOGIE NA ZŠ A SŠ

Prvotní ucelené geologické poznatky získávají žáci již ve 4. a 5. ročníku v části

předmětu vlastivěda a plně v předmětu přírodověda, nebo přírodopis. Cílem celé výuky

je, aby studenti (žáci) získali dobrý přehled o vývoji planety Země, její přetváření

v geologické historii vývoje Země a také, aby pochopili podstatu času, který je

nezbytným činitelem geologických procesů, které trvají milióny let a lidským okem

jdou jen těžko postřehnout. Na základě poznatků jsou rozvíjeny jejich schopnosti

pozorovat a zkoumat přírodní úkazy tak, jak skutečně fungují, dává jim prostor

pro logické zdůvodnění a také si mohou uvědomit, jak je geologie a přírodní historie

cenná pro lidské vědění. Pokud student pochopí souvislosti a bude studium jednotlivě

navazovat na výuku, uvidí svět lépe než ti ostatní. Dalším výstupem k přírodě samotné

a k její výuce je také ochrana přírody a její rekultivace. Žáci se učí, jak nakládat

s přírodou tak, aby byla prospěšná jim samotným a neničili její bohatství. Jde

o uvědomění si, jak je příroda křehká, jak je nutné přírodu chránit a případně se o ni

starat, jedná se o rámec výuky ŽP (Životní prostředí).

Ve zbývajících ročnících (a to 6.-9. třídě) se přírodovědecká výuka koná

v jednotlivých předmětech – přírodopis, fyzika a zeměpis, k nimž v 8. ročníku přibývá

chemie a biologie. Cílem výuky je ucelený systém znalostí týkající se neživé přírody

a rozmanitosti přírody živé, tedy lépe řečeno vztahů živé a neživé přírody a o jejich

vzájemnou interakci. Opět zde máme prostor, kde se mísí vzdělávání a zkušenosti (tedy

praxe). Žáci získají v průběhu studia jistou představu, jak funguje příroda a život v ní.

Součástí výuky je i poznání zemského pláště, hmoty, která tvoří kontinentální

kůru a jejich vzájemné vztahy v přírodě a změny, které je doprovází. To vše pak student

aplikuje do zkušeností, které si odnáší do života a spolu s uvědoměním si, jak by mohl

být prospěšný pro přírodu a jak je příroda prospěšná pro něho samotného.57

Na středních školách je přírodovědná výuka trochu komplexnější. Na odborných

učilištích bez maturity se geologie mnohdy vůbec nevyučuje a není obsažena ani

v jednotlivých samostatných předmětech – přírodopis, fyzika a chemie. S výukou

geologie se setkáte především na odborných učilištích zemědělského charakteru, kde se

57 HOLEC, J. Problematika geologického vzdělávání na základních školách a gymnáziích.

vzdelavani-na-zakladnich-skolach-a-gymnaziich.html/

vyučují i jiné samostatné předměty – pedologie, chemie a ekologie.58 Nejvíce

geologických poznatků získáme většinou pouze na přírodovědných gymnáziích, kde má

učitel ke geologii blízký vztah či příslušnou aprobaci. Žáci tak získávají oproti jiným

školám více informací o geologických vědách. Mohou se orientovat na sběr minerálů,

spolupracovat s místním muzeem anebo mohou pracovat s přístroji, které se běžně

využívají v institucích pro ochranu přírody.

Výuka geologie by se mohla postupně měnit s přechodem na výuku podle nových

kurikulárních dokumentů. Bude záležet na konkrétní škole, v jakém rozsahu a formě

výuky zvolí vyučování geologických věd. Stejně jako na základní škole,

i na gymnáziích z jednoho vzdělávacího oboru může být vytvořen jeden vyučovací

předmět nebo více vyučovacích předmětů, případně může vyučovací předmět vzniknout

integrací vzdělávacího obsahu více vzdělávacích oborů (integrovaný vyučovací

předmět) – RVP umožňuje propojení vzdělávacího obsahu na úrovni témat. Chceme-li

zařadit geologii jako součást hodnotného studia do škol, musíme přizpůsobit studium

a hlavně finanční prostředky tak, abychom docílili možných změn.59

Bohužel musím říci, že spousta škol není patřičně vybavena k tomu, aby se

v prostorách budovy mohla vyučovat geologie v plném rozsahu. Problémem je výukový

materiál – horniny, minerály a zkameněliny. Překážkou bývá i nedostatečná

připravenost pedagogických pracovníků, kteří sice daný předmět vyučují, ale bohužel

o něj sami nejeví dostatečný zájem, tudíž vyučování nemá potřebný efekt,

aby ve studentovi vzdbudilo pozornost a zájem o přírodní vědy.

Výuku dělíme do čtyř témat, a to:60

1. Vznik vesmíru, postavení planety Země ve vesmíru.

2. Tvorba zemské kůry a geologické procesy.

3. Historická geologie a paleontologie.

4. Pedologie a ochrana životního prostředí.

58 ZIEGLER, V. Úvod do studia geologie pro studenty pedagogické fakulty. Praha: Univerzita Karlova,

Přírodovědecká fakulta, 2004. s. 5.

59 Tamtéž, s. 6.

60 PAUK, F. et al. Didaktika geologických věd. Praha: SPN, 1979. s. 59.

5.1 Vznik vesmíru, postavení planety Země ve vesmíru

Okruh témat zabývajících se vznikem vesmíru až po zrod naší planety podává

studentovi globalizovaný pohled na vznik všeho kolem nás. Dává mu prostor

k zamyšlení se nad tím, odkud vše, co známe, vzniklo, kde byl počátek veškeré hmoty,

ze které se postupem času zformoval náš vesmír a mohlo tak započít pradávné tvoření

sluneční soustavy a našeho známého vesmíru. Toto učivo je vhodné zařadit na začátek,

protože by mělo být systematické a logicky uspořádané. Jak se vyvíjí věda a nové

vědecké metody a posouvají se hranice našeho chápání, je nutné do výuky začleňovat

nové vědecké poznatky o vzniku vesmíru!

Obrázek 2: Teorie velkého třesku a rozpínání vesmíru

Zdroj61

Pomůcky k výuce:

Vhodnou pomůckou při výuce o vzniku vesmíru a postavení planety Země je

použití dnes už dostupných technologií – 3D modely planet, které již dnešní

diaprojektory mají zabudované, 3D animace, TV dokumenty s danou tématikou

a prezentace vytvořené vyučujícím, které by měly obsahovat nejnovější poznatky

i poznatky staršího popisu, aby bylo jasné, kde byl učiněn nový poznatek a kdo jej

wikipedia/commons/0/00/Universe_expansion_es.png.

RYCHLOS

SINGULARITA

ROZPÍNÁNÍ VESMÍRU

nahradil. Je opravdu důležité, aby si student uvědomil, že věda se neustále vyvíjí a nelze

vyloučit, že se objeví nové metody, které budou ještě lepší a efektivnější.62 Student

musí také pochopit, že vědci se zabývají složitými procesy i několik let a pořád toho

o vesmíru vědí zjevně velmi málo. Je potřeba, aby student chápal vědu jako důležitý

prostředek k získávání cenných informací a aby si vypěstoval schopnost využívat nové

informační a komunikační technologie pro zdokonalování sebe.

5.2 Tvorba zemské kůry a geologické procesy

Tato speciální část výuky se zakládá na učivu o zemském tělese, tvořeném

geochemickými a horotvornými procesy, a jeho složení. Zemská kůra je tvořena

litosférickými deskami, které jsou v neustálém pohybu. Za vše vděčíme

středo-oceánskému hřbetu, ze kterého jsou na povrch mořského dna vylévány miliardy

tun zemského magmatu (lávy). Z ní se tvoří divergentní rozhraní (nespojitost v zemské

kůře). Celková délka všech středooceánských hřbetů dosahuje na Zemi okolo

65 000 km. Tuto událost je nutno studentovi uceleně vysvětlit a poukázat na změny,

které probíhají dodnes. Tvář planety Země se neustále mění. Například v čase dinosaurů

vypadalo rozvržení kontinentů úplně jinak než dnes. A za pár desítek milionů let ode

dneška se polohy všech světadílů opět výrazně změní. Důležité je také vysvětlit, kde

zemská kůra končí a co se s ní děje. Desky, které jsou tvořeny výhradně nebo zčásti

oceánskou kůrou, se mohou zanořovat pod lehčí pevninské desky a úplně zmizet.

Současné velké desky jsou: Pacifická, Severoamerická, Jihoamerická, Euroasijská,

Africká, Indo-australská, Antarktická, a malé desky: Nazca, Kokosová, Filipínská,

Arabská, Juan de Fuca, Karibská, Scotia, Egejská.63 Výuka čerpá ze strukturní geologie,

vulkanologie, petrografie, geochemie, geofyziky a z historické geologie.

62 PAUK, F. et al. Didaktika geologických věd. Praha: SPN, 1979. s. 66.

63 FORTIN, J. Země-poznáváme naší planetu. Praha: Fortuna Print, 2003. s. 33.

Obrázek 3: Tektonická deska a její průřez

Zdroj64

Obrázek 4: Mapa hlavních tektonických desek

Zdroj65

Dalším velice významným geologickým procesem jsou tzv. tektonické struktury

(desková tektonika). Jedná se především o zlomy, posuny, přesmyky, poklesy

a překocené vrásy. O tom se hovoří ve speciální části výuky, která je zaměřena

na procesy zemské kůry a přetváření hornin.

geologie/petrologie/vyzkumne-tymy/ldrg

ntinenty-foto/desky-nazvy.gif

Pomůcky k výuce:

Výuka strukturní geologie je zásadním vzdělávacím procesem v geologických

odvětvích. Nejen že formuje krajinu, která vytváří země, světadíly a ostrovy, ale také

ukazuje člověku, že příroda je skutečně živá a mění se nám před očima. Některé

geologické procesy jsou pomalé a nedají se lidským okem zaznamenat. Dobrým

příkladem strukturní geologie při výuce jsou geologické modely. Jedná se především

o posuny, přesmyky a poklesy. Při výkladu můžeme použít např. 3D modely,

videoanimace, internetové zdroje nebo papírové modely. Nejideálnější pomůcka

pro studenta je model, na kterém ukážeme, jak vrása zasahuje a jakým směrem je

kloněná.66

Obrázek 5: Základní klasifikace zlomových struktur a přemístění

Zdroj67

66 PAUK, F. et al. Didaktika geologických věd. Praha: SPN, 1979. s. 57.

/media 1:4db82b7922721.jpg/m.JPG

5.3 Historická geologie a paleontologie

Cílem tohoto odvětví výuky je seznámit studenty s dějinami naší planety Země

a s vývojem života na ní. Tato vědní disciplína nám ukazuje sled událostí a průběh,

který ovlivnil naše předky. Významně přispívá k vědeckému myšlení žáků a patří mezi

nejstudovanější disciplíny v rámci geologie. Jde především o sběr zkamenělin. Dává

prostor k zamyšlení a uvědomění si, jak složitě se život v průběhu času vyvíjel,

a pokládá zásadní otázky: Kdo jsme? Odkud pocházíme? Jaké máme poslání a kam

směřujeme?68

Obrázek 6: Kambrické moře s trilobity a medúzami před 542 mil. let

Zdroj69

68 PAUK, F. et al. Didaktika geologických věd. Praha: SPN, 1979. s. 58.

69 ZÁRUBA, B., BURIAN, Z. Cesta do pravěku – dávný svět v obrazech. Praha: Granit, 1995. s. 18.

Pomůcky k výuce:

Pro výuku můžeme použít videodokumenty a internetové zdroje. Nejideálnější

jsou paleontologické sbírky, které lze vidět v muzeích, galeriích a při různých akcích

s geologickou tématikou. Různé kroužky mohou děti motivovat a zaměřovat na biologii

a paleontologii. Můžeme se s nimi setkat v Akademii věd České republiky, kde jsou

každoročně otevřeny dveře pro mladé badatele. Studenti si zde mohou vytvořit vlastní

sbírky, kam své objevy mohou ukládat.

Obrázek 7: Výstavní krabice s nalezenou a popsanou zkamenělinou

Zdroj70

Vysvětlivky: a) místo pro doprovodný text, b) morfologický popis s obrázkem, c) místo

pro přírodninu, d) další přírodniny nebo obrázky

70 PAUK, F. et al. Didaktika geologických věd. Praha: SPN, 1979. s. 49.

5.4 Pedologie a ochrana životního prostředí

Prostřednictvím tohoto oboru se student naučí sledovat a vnímat vzájemné

působení anorganické (kovy, minerály, horniny) a organické (dřevo, půda, ropa) složky

přírody. Pedologie a ochrana životního prostředí učí studenty vážit si přírody, starat se

o ni, neboť je základem života na Zemi. Všechny živé organismy ovlivňují okolí, a tím

i podmínky pro naší existenci. Ohrožování a ničení přírody je jedním z hlavních témat

lidstva a je nejdiskutovanější záležitostí 21. století. Pokud člověk překročí hranice, kdy

je v sázce znečištění přírody, které má za následek znečištění řek, jezer a podzemní

vody, neohrožuje přírodu samotnou, ale hlavně svou vlastní existenci, neboť člověk je

závislí na vodě a dalším nezbytném přírodním bohatstvím, které mu pomáhá přežít.

Ekologie má pomáhat a řešit vzniklé problémy, které zavinil neopatrný lidský počin,

poukázat na chyby, kterých se člověk dopustil a hledat možná východiska, jak tyto

problémy řešit.

Pomůcky k výuce:

Lze použít několik prostředků z praxe, zejména terénní procházky do různých

chráněných oblastí nebo přírodních rezervací, kde studenti uvidí nedotčenou přírodu

a také se seznámí se speciálním orgánem státní správy. Zde mohou být studenti

objektivně informováni o stavu a vývoji životního prostředí způsobem, který jim

umožňuje pochopení širších souvislostí jevů nebo problémů a zároveň získání takového

vztahu k prostředí, jenž je základem šetrného a předvídavého chování. Studenti mohou

také zjistit, jaký typ půdy se v ČR vyskytuje nejvíce a jak jsou obhospodařovány lesy

v ČR. Dále můžeme využít různá videa a prezentace s danou tématikou.71

71 PAUK, F. et al. Didaktika geologických věd. Praha: SPN, 1979. s. 222.

Obrázek 8: Geologická kladívka (Autor BP, 2015)

Zdroj72

72 TURANOVÁ, L., BIZUBOVÁ, M. Didaktika geológie 3., Didaktika: praktické cvičení z geológie.

Bratislava: Univerzita Komenského, 2002. s. 44.

Vysvětlivky: a) Paleontologické kladívko, b) Geologické kladívko, c) Petrologické

kladívko

6 DNEŠNÍ VÝUKA GEOLOGIE NA VŠ

Studium geologie na vysokých školách je v dnešním pojetí již zcela soběstačná

a nezávislá vědní disciplína. Studenti si mohou vybírat ze tří univerzit a jedné vysoké

školy, která má akreditaci na geologické vědy. Nejznámější a zároveň i nejstarší

vzdělávací instituce tohoto druhu je Karlova univerzita, založená 7. dubna 1348,

a Přírodovědecká fakulta v Praze, založená v roce 1952. Dále pak Masarykova

univerzita (státní), založená 28. ledna 1919 a Přírodovědecká fakulta (státní), založená

v roce 1919 v Brně. Též se jedná o Univerzitu Palackého, založenou 22. prosince 1573,

a Přírodovědeckou fakultu (státní) založenou v roce 1958 v Olomouci. Poslední je

vysoká škola Karla Engliše (soukromá), založená v roce 2001 v Brně.

Na PřF UK v Praze a PřF UP v Olomouci jsou obory specializované přímo

na vzdělávání učitelů. Lze je studovat jako bakalářské a specifikované doktorské

studium. Počátkem akademického roku 1993/94 bylo na Přírodovědecké fakultě

Univerzity Karlovy v Praze otevřeno samostatně oddělené studium. U jeho vzniku stálo

organizační trio: doc. RNDr. Katarína Holcová, CSc., RNDr. Miroslav Fajst, CSc.,

(†2003) a RNDr. Dobroslav Matějka, CSc., kteří se zasloužili o oddělení tohoto oboru

od biologie pro učitelskou profesi. Plán studia vychází z bakalářského studia všeobecné

geologie a studenti získají ucelený přehled, všeobecné znalosti v rámci pedagogiky,

psychologie, didaktiky a učitelské praxe. Co se týká hodin výuky, pak některé terénní

kurzy mají větší rozsah než u samostatného studia odborné geologie: mineralogie

+1 hod., petrologie +1 hod. nebo paleontologie +1 hod.. Bohužel v plánech budoucích

učitelů geologie nenajdeme např. strukturní geologii, užitou geofyziku a kurz

geologického mapování.73

Dnešní vysoké školy se snaží připravovat takové učitele, kteří pojímají přírodní

vědy jako dynamické a demonstrují to studentům výkladem, experimentem,

prostřednictvím názorné moderní vyučovací techniky i v terénu. U budoucího učitele se

snaží vzbudit zájem o studium přírodních věd, zvláště geologie, tím, že odstraňují vžité

73 MATĚJKA, D. Příprava učitelů geologie na Univerzitě Karlově, Přírodovědecké fakultě. In: Didaktika

biologie a geologie v přípravě a dalším vzděláváním učitelů v České a Slovenské republice. Praha:

ESOPP, 2004. s. 106-107.

představy o geologii jako statické a popisné vědě a zdůrazňují její význam a roli

při ochraně přírodního prostředí. Učitel je potom schopný chápat přírodní prostředí jako

interakci živé a neživé přírody, ukázat jeho vývoj v čase a spoluzodpovědnost člověka

za tento vývoj.

6.1 Bakalářský studijní program (geologie se zaměřením

na vzdělávání)

V bakalářském studiu jsou zastoupeny tyto kurzy: 1) Přednášky z geologie,

2) Předměty se společnými základy učitelského oboru, 3) Pedagogicko-psychologický

blok, 4) Didaktika geologie, 5) Pedagogická praxe, 6) Petrologie pro učitelství geologie,

7) Exogenní dynamika Země, 8) Úvod do praktické geologie, 9) Petrologie pro učitele

geologie, 10) Terénní cvičení ze všeobecné geologie, 11) Terénní cvičení z petrologie,

12) Exkurze z mineralogie, 13) Společné předměty – výpočetní technologie.

Didaktika je koncipována způsobem, aby se nepřikrývala se seminářem didaktiky

biologie. Skládá se ze dvou navazujících kurzů: Didaktika geologie I. a Didaktika

geologie II. Dalšími navazujícími předměty jsou: Geologické vycházky a cvičení,

Terénní didaktické kursy pro učitele geologie, Geologie a životní prostředí, Mineralogie

a horniny ve výuce. Vzhledem k okolnostem a malému počtu studentů je praxe

zajišťována katedrou učitelství a didaktiky biologie na PF Univerzity Karlovy v Praze.74

Profil absolventa:

Absolvent najde uplatnění zejména na základních školách, může vyučovat ekologii

a ochranu životního prostředí, geologii, paleontologii a všechny obory, které s geologií

souvisí. Také může najít uplatnění v jistých vzdělávacích institucích, např. muzeích, kde

provádí návštěvníky geologickými sbírkami.

74 Geologie se zaměřením na vzdělávání na Přírodovědecké fakultě Univerzita Karlova. [online]. © 22.

10. 2014. [cit. 2014-10-14]. Dostupné z: https://www.natur.cuni.cz/fakulta/uchazeci/bakalarskestudium/

geologie/geologie-se-zamerenim-na-vzdelavani

6.2 Magisterský studijní program (geologie pro SŠ)

Učitelství geologie je spíše zaměřeno na odbornější sféru studia. Studenti si

mohou vybrat ze tří oborů: Učitelství geologie a biologie pro SŠ (dvouoborové),

Učitelství geologie a chemie pro SŠ (dvouoborové) a Učitelství geologie pro SŠ

(jednooborové). Pokud absolvent tento obor vystuduje, stává se poradcem

pro vzdělávání v geologických vědách na základních a středních školách. V těchto

oborech je obsaženo mnoho odborných seminářů: 1) Mineralogie a petrologie

pro učitele geologie, 2) Všeobecná geologie exogenní, 3) Exkurze z mineralogie,

4) Všeobecná geologie endogenní, 5) Paleontologie pro učitele geologie a biologie I.,

6) Geochemie, 7) Meteorologie a klimatologie, 8) Fyzika Země, 9) Paleontologie

pro učitele geologie a biologie II., 10) Ložisková geologie, 11) Historická a strukturní

geologie, 12) Regionální geologie, 13) Didaktika geologie I., 14) Hydrogeologie,

15) Inženýrská geologie, 16) Metody geologického výzkumu, 17) Geologické

vycházky, 18) Terénní didaktický kurz pro učitele atd. Shrnutí magisterského studijního

programu pro přehled jsem uvedl v kapitole Přílohy.75

Profil absolventa:

Absolvent získá plný přehled znalostí z teorie geologie, která je aplikována

do didaktického kontextu v předmětu přírodopis na ZŠ a předmětu geologie na SŠ se

všeobecným zaměřením (gymnázia) a geologických věd na odborných školách

(SOŠ a SOU). Absolvent má široké znalosti základů geologických disciplín i znalosti

z oborové didaktiky, pedagogiky a psychologie potřebné pro pedagogickou praxi. Je

také plně schopen pracovat v pedagogickém výzkumu a v různých vzdělávacích

institucích. Uplatnění najde i jako vysokoškolský pedagog a pracovník muzea.

6.3 Doktorský studijní program (geologie a ochrana ŽP pro SŠ)

Katedra geologie nabízí absolventům magisterského studia možnost absolvovat

rigorózní řízení k získání titulu RNDr. v oboru: Učitelství geologie a ochrany životního

prostředí pro střední školy.

https://www.natur.cuni.cz/fakulta/studium/akreditace/navazujici/ucitelstvi-geologie-pro-stredniskoly/

navazujici-magistersky-studijni-obor-ucitelstvi-geologie-pro-ss

Tabulka 4: Státní rigorózní zkouška je rozdělena do dvou zkušebních okruhů. Uchazeč

si volí dva předměty z okruhu I. a jeden předmět z okruhu II.

Zdroj76

Po absolvování obhajoby a rigorózní práce absolvent získá titul „RNDr.“ a může

působit v geologické činnosti jako pedagog, odborný poradce v různých institucích,

které se zabývají OŽP, může se uplatnit i jako popularizátor vědy v rámci osvěty

a ve vědecko-vzdělávacích programech.

Obor didaktika geologie není v současné době považován za tak přitažlivý. Chybí

odborná garance, která by zajistila u předních odborníků geologické vzdělávání v ČR

a možný rozvoj didakticko-geologických věd. Takto situaci vnímají geologové, kteří se

specializují na vzdělávání v přírodních vědách a chtějí tento obor rozvíjet, i když ještě

nemají stanovené hranice a hledají svou vlastní autonomii. Je potřeba zajištění

odborníků, kteří by se problematikou hlouběji zabývali a své výsledky šířili v rámci

osvěty i dále. Jedná se zejména o pedagogy, kteří vyučují přírodopis, a také

o vysokoškolské pedagogy, kteří geologii vystudovali, ale mají mezery v prezentování

faktů logickým způsobem a didaktické zkušenosti, které by napomohly k jasnějšímu

nástinu, jak dobře učit didaktiku geologie a jaké obory mohou zastupovat v rámci

vzdělávání na ZŠ, SŠ, VŠ a také v rámci celoživotního vzdělávání.

Profil absolventa:

Je velice dobře obeznámen s problematikou geologie a také je již odborně

zaměřen na menší, ale o to odbornější úsek geologie.

Dostupné z: https://geology.upol.cz/cs_studium_studijn%C3%AD_obory.html

6.4 Zaměstnanost respondentů v rámci průzkumu Lindy Michovské

Nové poznatky přinesla v roce 2008 diplomová práce Bc. Lindy Michovské

s názvem „Výuka geologie na základních a středních školách v České

republice - průzkum názorů odborné a laické veřejnosti“, kde autorka pomocí

dotazníkového šetření provedla průzkum názorů odborné a laické veřejnosti na výuku

geologie na českých základních a středních školách. Jejím záměrem bylo zhodnotit

dosavadní stav výuky a také přinést představy o její možné podobě.

Dosavadní stav výuky zhodnocuje prostřednictvím osobních zkušeností

absolventů sledovaných typů škol. Hlavní část práce je věnována vlastnímu průzkumu

a vyhodnocení odpovědí získaných pomocí dotazníků. Zahrnuty jsou zkušenosti

respondentů s výukou geologie – hodnocení absolvované výuky, využitelnost nabytých

poznatků a také požadavky na výuku. Z výsledků průzkumu vyplývá, že znalosti

z geologických oborů jsou pokládány za součást všeobecného vzdělání a výuka

geologie má své místo na základních školách i gymnáziích. Hodnocení respondentů

svědčí o dosavadní poměrně kvalitní výuce, avšak respondenti z řad odborné i laické

veřejnosti se shodují na konkrétních nedostatcích. Výuku by bylo vhodné zkvalitnit

vyšším zastoupením prakticky využitelných poznatků, zařazováním většího podílu

výuky v terénu, jako přínosné se jeví také propojení s dalšími obory, např.

s environmentální výchovou. Důležitým faktorem při výuce geologie je rovněž osobnost

učitele. Aktualizací oboru by se geologie na základních školách a gymnáziích mohla

stát lépe využitelnou v praxi než doposud.77

Tabulka 5: Zaměstnání/profese respondentů

Zdroj78

77MICHOVSKÁ, L. Výuka geologie na základních a středních školách v České republice – průzkum

názorů odborné a laické společnosti. Praha, 2008. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze,

Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Katarína Holcová. s. 45.

78 Tamtéž, s. 46.

PRAKTICKÁ ČÁST

7 ANALÝZA VYBRANÝCH POZNATKŮ Z PRAXE

V bakalářské práci využívám znalosti a vědomosti, které jsem získal z praxe,

z odborných publikací a článků v časopisech a z internetových zdrojů. Postup

při zpracování této bakalářské práce lze rozdělit do několika kroků.

Prvním krokem byla potřeba shromáždit co největší množství údajů o dané

problematice. Posléze bylo třeba získat a zpracovat informace týkající se didaktiky

geologie, to uvádím v kapitole Seznam použitých zdrojů. S ohledem na nedostatek

literatury a pramenů jsem musel oslovit vědeckou knihovnu Univerzity Karlovy v Praze

a knihovnu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Veškerá uvedená

literatura v rámci bakalářské práce, ze které jsem čerpal různé informace, je z časového

pohledu již neaktuální, poněvadž nejnovější publikace týkající se didaktiky geologie

byla napsána před 11 lety. Od té doby není známa kniha, která by se specificky

zaměřovala na danou problematiku. Další literatura byla specifikována do biologické

sféry, avšak s geologickou sférou neměla moc společného. To je dáno především

dnešním nastavením parametrů studia v předmětu přírodopis, kde geologický obor nemá

pevné postavení. Geologická věda byla a je ve vzdělávání v různé míře podceňována.

Pročítáním mnoha publikací jsem zjistil, jak je didaktika geologie složitou a provázanou

vědou, která nemá přesně stanovené hranice. Proto některé mé poznatky, které jsem

učinil při psaní této práce, vycházejí z konzultací se staršími profesory z různých

univerzit v České republice a mé absolvované praxe. Cesta kvůli nedostatku literatury

byla pro mě opravdu zdlouhavá a únavná. Po dohledání materiálů bylo potřeba ještě

veškerou literaturu přečíst a nastudovat.

Před započetím analyzované vyučovací hodiny bylo potřebné především

shromáždit co největší množství údajů o různých metodách vyučování geologie. Abych

lépe pochopil začlenění obsahu vzdělávacího oboru geologie do výuky, vybral jsem si

3 výchovně vzdělávací zařízení a 1 zařízení, které se snaží o osvětu v oblasti geologické

minulosti. Jsou to: Základní škola T. G. Masaryka v Borohrádku, Střední zemědělská

a SOU CHKT v Kostelci nad Orlicí, Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity

v Brně a Muzeum Orlických hor Sýpka.

Před samotnou analýzou byla ještě vyhotovena univerzální tzv. terénní karta,

do níž byly při každé návštěvě výchovně vzdělávacího zařízení zaznamenány

nejdůležitější popisné údaje.

Jde především o tyto údaje:

- Historie objektu (slovně popsáno založení, významné a poměrně zásadní

události v organizaci budovy).

- Vybavení objektu (zapsáno celkové vybavení budovy, učebny a jaké pomůcky

byly při výuce používány – například trojrozměrné panely se vzorky základních

minerálů a hornin, Mohsova stupnice tvrdosti, moderní učební pomůcka

k demonstraci vzniku základních nespojitých geologických struktur,

trojrozměrný panel znázorňující geologický vývoj Země se zaměřením na území

České republiky a další).

- Začlenění geologie do výuky (zkráceně popsána probíhající hodina, zdali v ní

byly používány různé výukové metody a geologické pomůcky, přístup učitele

ke geologii, komunikace mezi pedagogem a studentem v hodině. Vyučovací

proces lze poměrně jednoduše a jednoznačně vymezit – studenti se učí a učitel

řídí jejich učební činnosti. Dále je zde popsáno, jakými odbornými tématy se

snaží pedagog dnešní studenty zaujmout).

- Nedostatky výuky (popsána některá negativa, se kterými jsem se nejčastěji

setkal při výuce).

- Návrh pro řešení výuky (navržena a samozřejmě popsána různá opatření

pro zlepšení kvality výukové situace).

Po analýze v každém výchovném vzdělávacím zařízení byla zhotovena ještě

potřebná fotodokumentace. Z celkově velkého množství fotografií byly vybrány jakožto

fotodokumentace do kapitoly Přílohy G, H, I a J pouze některé.

7.1 Základní škola T. G . Masaryka v Borohrádku

Historie objektu

Školní komplex se skládá z přestavěné budovy z roku 1939 a později přistavěné

části. V době druhé světové války budovu obsadili okupanti. Po osvobození se

u příležitosti dokončení oprav budovy školy dne 25. listopadu 1945 konala slavnost,

při které škola obdržela čestné uznání ministerstva školství. Dne 12. září 1948 byl

slavnostně odhalen památník T. G. Masaryka, dílo akademického sochaře Josefa Bílka

z Hořic. Škola požádala o čestný název "Střední škola T. G. Masaryka". V následných

letech byl pomník odstraněn. Dne 7. března 1990 byl rozhodnutím ministerstva školství

škole navrácen čestný název "Základní škola T. G. Masaryka v Borohrádku" a památník

byl obnoven. Škola se v roce 2011 stala fakultním pracovištěm Univerzity Hradec

Králové.79

Vybavení objektu

Škola má moderně vybavenou učebnu přírodopisu, kde je využívána interaktivní

tabule. Ta je zkonstruovaná tak, že učiteli umožní zasahovat do promítání a dovolí mu

zdůraznit elektronickou fixou důležité místo probírané látky. Je možné zasahovat

i do různých souborů v Microsoft Office a v PDF formátu. Na policích v učebně jsou

vystaveny mineralogické struktury krystalů, které slouží jako doprovodný 3D model

k výuce. Student má možnost si na vystavované minerály sáhnout a prohlédnout si je

zblízka. V zadní části učebny jsou vitríny, ve kterých jsou zastoupeny horniny, minerály

a zkameněliny. Student má ideální přehled o geologickém prostředí, protože dané

nálezy jsou převážně z České republiky.

https://www.zsboro.cz/historie

Začlenění geologie do výuky

Vyučovací hodina byla věnována zkamenělinám, tzv. fosiliím, což jsou zbytky

odumřelých organismů zachované v hornině. Vyučující vysvětloval, co je zkamenělina,

její vznik, zachování a názorně ukázal, jak je možné pochopit fosilizaci i z jiného

pohledu. Výklad učitele byl doprovázen fotografiemi, obrázky a videoukázkami

promítanými na interaktivní tabuli. Studenti byli po celou dobu trvání hodiny aktivní,

pozorní a zaujatí. K tomu přispíval poměrně dobře zvládnutý management třídy (kázeň

a kontrola zvládání učiva). Učitel poskytoval studentům dostatek času na tvořivou práci

a samostatné přemýšlení o obsahu, v průběhu hodiny ve vhodných úsecích sledoval

a kontroloval práci studentů, pohyboval se po třídě.

Analyzovaná vyučovací hodina se odehrála v 8. třídě a je možné ji celkově

hodnotit jako zajímavou a zdařilou. Obsahovala i tyto didaktické momenty:

- jasné a srozumitelné strukturování vyučovací hodiny,

- využívání interaktivní tabule,

- průběžná motivace a aktivizace studentů.

Nedostatky výuky

Jediné, co bych asi vytknul, je práce s učebními úlohami, kde mohl učitel zavést

nějakou krátkou diskuzi se studenty. Na vyučujícím bylo znát, že tolik nezapojuje svou

vlastní fantazii a především nevede sám sebe k samostatnému poznávání a objevování

nových poznatků v tomto oboru. Některé předávané informace studentům nebyly totiž

aktuální.

Návrh pro řešení výuky

Začlenění vzdělávacího obsahu oboru Geologie do výuky bylo víceméně

dostačující po stránce obsahové i z hlediska uplatňování moderních forem a metod

výuky. Přesto by vyučující mohl trochu experimentovat a vytvořit pro studenty

podívanou s poučením a poznáním, jak dovede být věda zábavná. Pokud si studenti

něco sami vyzkouší, zpravidla tomu také porozumí. Proto je potřeba připravovat

pro studenty pokusy, prostřednictvím kterých si můžou prakticky vyzkoušet řadu

geologických jevů. Některé pokusy lze totiž jednoduše vyzkoušet i v podmínkách školy

a nejsou náročné na potřebné pomůcky.

7.2 Střední škola zemědělská a SOU CHKT v Kostelci nad Orlicí

Historie objektu

V letech 1895 byla založena Dvouletá rolnická škola, která byla přejmenována

roku 1918 na Zemědělskou mistrovskou školu. Roku 1957 se škola dočkala další velké

proměnné ve smyslu změny názvu této školy na Střední zemědělskou technickou školu.

V roce 1993 se pozměnil název z „technická“ na „zemědělská“, a tím tedy vznikla

Střední zemědělská škola. Během roku 1996 se v průběhu rozšiřování změnil i název

na Vyšší odbornou a střední zemědělskou školu. Dne 1. ledna 2004 se připojilo COP

chladící a klimatizační techniky a dnes je vedená pod názvem, Vyšší odborná škola,

Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Kostelec nad Orlicí.80

Vybavení objektu

Technicky zastaralá budova, čemuž také odpovídá vybavení v učebnách. Odborné

učebny nemají bohužel vybavení odpovídající požadavkům výuky. Studenti využívají

specializované učebny (např. na chov zvířat, pěstování rostlin, učebnu ekologie,

biologie, jazyků, laboratoř chemie a učebnu s počítači). Některé třídy jsou vybaveny

didaktickou technikou - dataprojektory, ale bohužel bez dotykových tabulí a jiných 3D

projektů. Učebna biologie slouží nejen pro výuku, ale je k dispozici také studentům

z kroužků EVVO, konají se zde různé studentské konference, prezentace projektů

a besedy s odborníky. Na zdi visí pedologické sondy různých půdních jednotek. V zadní

části učebny jsou nízké vitríny, ve kterých jsou zastoupeny horniny, minerály

a zkameněliny jen v několika málo ukázkách. Jsou zde také vystaveny příklady

úspěšných seminárních prací, které studenti zpracovávají na základě vlastních terénních

Dostupné z: https://www.szeskostelec.cz/pro-uchazece/historie-skoly/

pracích a pozorování, a tak se aktivní formou seznamují se základními principy

stavebně geologického průzkumu. Studenti mohou využívat školní knihovnu a venkovní

ekologickou zahradu, tzv. učebnu v přírodě, která umožní studentům přímý kontakt

s přírodou. Geologie poskytuje nespočet podnětů pro kreativní výuku. Bohužel musím

říci, že tato škola není patřičně vybavena k tomu, aby se v prostorách budovy mohla

vyučovat geologie v plném rozsahu.

Začlenění geologie do výuky

Geologické učivo se na této škole skoro vůbec nevyučuje a pokud je něco málo

probíráno, tak poměrně na nízké úrovni a nudnou formou – klasické psaní na tabuli,

bez využívání interaktivní tabule. Vyučující na mě působil, že nemá o předmět zájem,

byl zmatený, nedokázal odpovědět na otázky a občas byl zcela nepřipravený. Někdy

totiž studentům nebyla sdělena úplně celá informace k dané problematice.

Nedostatky výuky

Dle mého názoru by vyučující měl být schopen zodpovídat rozšiřující dotazy

k látce, kterou přednáší. Místo toho jsem na spoustu otázek slyšel pouze „Nevím,

nedokážu si představit, nejsem vám schopen odpovědět" apod. Vyučující nebyl žádný

odborník přes geologii, proto by se měl pokusit vést sám sebe k samostatnému

poznávání a objevování nových poznatků v tomto oboru. Určitě by pak mohl studenty

více seznámit s touto přírodní vědou, která je schopna podat ucelený obraz vývoje

ekosystému v čase a zhodnotit procesy interakce živé a neživé přírody v geologické

minulosti i současnosti. I přesto, že škola je specificky zaměřená, myslím si, že oborově

není příliš vzdálená od geologických věd.

Návrh pro řešení výuky

Vyučujícímu bych pro snadnější začlenění vzdělávacího obsahu oboru Geologie

do výuky doporučil webové stránkyL „https://geology.cz/svet-geologie/ucitele“, kde

nalezne všechny materiály, které se váží k jednotlivým studijním tématům, a může si je

stáhnout, popřípadě vytisknout. Ke každému tématu je připraven soubor materiálů

tvořený metodickým materiálem pro práci v zázemí školy, miniprojektem pro práci

v terénu a interaktivní e-learningovou lekcí. K souboru materiálů je taktéž vypracována

metodika pro usnadnění práce pedagoga. Geologie poskytuje nespočet podnětů

pro kreativní výuku. Zájem studentů lze vzbuzovat i předčítáním úryvků z geologické

literatury, které jsou vhodnou pomůckou probíraného tématu. Bylo by vhodné,

aby učitel v dané učebně nebo na chodbě vystavoval geologické pomůcky

i přírodniny - horniny, minerály a zkameněliny, které se k probírané tématice vztahují.

Z metodického hlediska podporují názornost a atraktivnost výkladu nového učiva.

K opakování tématu slouží i různé geologické pracovní listy, kvízy a výukové hry.

7.3 Přírodovědecká fakulta Masarykova univerzita v Brně

Historie objektu

Konec války a rozpad Rakouska-Uherska přinesl příznivé podmínky pro založení

nové univerzity. Jako místo pro její budoucí sídlo byla navržena i Olomouc,

ale přednost dostal návrh na vybudování univerzity v druhém hlavním městě - Brně.

Byla zřízena druhá česká universita, a to zákonem ze dne 28. ledna 1919. V době

vzniku se pyšnila 4 fakultami (právnickou, lékařskou, přírodovědeckou a filozofickou).

Přírodovědecká fakulta kdysi sloužila jako chudobinec, v pozdějších letech byla

přestavena na fakultní komplexy. V roce 2005 byla přistavěna unikátní botanická

zahrada s unikátní tropickou flórou a o dva roky později byla do areálu přistavěna

i studijní knihovna, která tímto obohatila fakultu o další studijní prostředí.81

Vybavení objektu

Z Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OPVK) získala

PřF MU podporu pro 23 projektů, v rámci kterých inovuje studijní programy a výukové

materiály. Tyto projekty, zaměřené na vybudování nejmodernějších učeben a laboratoří

https://www.sci.muni.cz/bot_zahr/historie.htm

(včetně špičkového přístrojového vybavení), přispívají k rozšíření výzkumných

a vývojových kapacit na fakultě a umožňují tak studentům rozvinout svůj potenciál

i ve výzkumné sféře. PřF MU vlastní didaktickou techniku se dvěma výkonnými

dataprojektory a dvěma plátny, které slouží k projekci pro dvě řady, které pedagog

může používat nezávisle na sobě. Za nejzásadnější můžeme považovat vybudování celé

řady laboratoří s moderní přístrojovou technikou – elektronovými mikroskopy, které

slouží především k průzkumu minerálních struktur, mikroskopických zkamenělin

a k zaznamenávání fotografií. Kromě špičkového vybavení v laboratořích může fakulta

využívat i vlastní muzeum, které obsahuje unikátní geologické sbírky minerálů, hornin

a zkamenělin. Tyto sbírky jsou velice dobře přizpůsobeny jak pro nadšence, tak

pro samostatnou výuku a student má možnost nerosty pozorovat zblízka. Díky těmto

podmínkám dnes Geologická sekce poskytuje studentům i zaměstnancům kvalitní

vědecké i výukové zázemí a vybavení, odpovídající standardům světových

univerzitních pracovišť s geovědním zaměřením.

Začlenění geologie do výuky

Výuka všeobecné geologie má danou svoji strukturu a je členěná do pěti

bloků - geologie environmentální, dynamická geologie, geofyzika, paleontologie

a strukturní geologie. Tyto bloky zajišťují kvalifikovaní a kreativní pedagogové, kteří se

zároveň podílejí na spolupráci s významnými firmami a organizacemi, jako jsou např.

Česká geologická služba, DIAMO, Moravské naftové doly, RWE a Geomin. Svůj

výzkum orientují i na problémy moderní společnosti ve vztahu k životnímu prostředí.

Ve spolupráci s těžebními společnostmi se pracovníci podílejí na výzkumu

energetických surovin, modelují pohyby částí zemských desek, na základě

paleontologických nálezů upřesňují hranice geologických období, a mnoho dalšího.

Odborná přednáška byla na velmi vysoké úrovni, tvořená samotným přednášejícím,

který v prezentaci měl spoustu postřehů, ke kterým se neustále vracel a upozorňoval

na ně. Úžasné pro mě bylo, s jakou chutí byla přednáška vedená, a nadšení, s jakým

profesor přednášel. Zvlášť oceňuji možnost kdykoliv se během přednášky zeptat

na určité nejasnosti.

Geologové se pravidelně scházejí i na společenských akcích – na jaře a na podzim

je to „Geologický šleh“ a ke konci roku pak „Geologičák“. Nelze opomenout možnosti

účastnit se i terénních cvičení, exkurzí, geologické konference, semináře a třítýdenního

kurzu geologického mapování, probíhajícího ke konci druhého ročníku. Pro zájemce

PřF MU nabízí i mimoškolní činnost ve sbírkách, kde je možnost podílet se na revizi

sbírek a na bližším zkoumání nerostů.

Nedostatky výuky

Neshledávám žádné zásadní nedostatky ve výuce. Menším mínusem je snad

absence matematiky a chemie jako povinných předmětů, což může být vnímáno

pro studenty jako handicap, který je doprovází celým studium. Nicméně volitelné kurzy

jsou k dispozici, takže si je student může zvolit.

Návrh pro řešení výuky

I přes perfektní možnosti začlenění vzdělávacího obsahu oboru Geologie

do výuky je hlavně důležité „neusnout na vavřínech“ a pořád se snažit všechno

zdokonalovat. Nabízet studentům možnost zapojit se do různých českých i zahraničních

projektů a umožnit studentům získat více zkušeností z odborné praxe.

7.4 Pedagogická praxe v Sýpce – Muzeum Orlických hor v Rokytnici

v Orlických horách

Historie objektu

Sýpka do roku 1945 sloužila ke skladování obilí, pak tam měl sklady okresní

stavební podnik. Po roce 1990 se dostala do majetku města, to ji však nedokázalo

rozumně využít. I přes chátrání v ní zůstala původní čtyři patra včetně sklepa. Z bývalé

sýpky vzniklo interaktivní muzeum, které představuje přírodu a řemesla Orlických hor.

Interaktivní expozice přibližuje široké veřejnosti vazbu člověka na prostředí, v němž

žije. Tradiční regionální řemesla Orlických hor jsou tak v souladu s touto myšlenkou

představována ve vazbě na přírodní zdroje. Expozice návštěvníka seznámí nejen

s primárními surovinami potřebnými pro řemeslnou produkci, ale také s jejich lokálními

ložisky.82

Vybavení objektu

Muzeum disponuje špičkovým vybavením nejmodernějšího vzdělávacího

charakteru. Přednáškový sál je vybaven velice kvalitním a samostatným projektovým

vybavením s 3D moderní projekcí a s prostorovým ozvučením. Dále je vybaveno

dotykovými intermediálními projektory, které projektují obraz na zem. Při pohybu nebo

došlápnutí se okolí změní v závislosti na pohybu či reakci návštěvníka. Můžete zde

procházet řekou, která je plná ryb, a při chůzi ve vodě ryby reagují jako ve skutečnosti.

Dále jsou zde zastoupena dotyková interpunkční mediální zařízení pro přenos informací

z obrazovky. Jsou dotykového charakteru. To při stisknutí libovolného čísla na dané

vitríně reaguje jako osobní mluvený průvodce i pro sluchově hendikepované. Tento

audio průvodce je v českém, německém, anglickém a polském jazyce. Výstavní

prostory jsou velice dobře osvětleny a jsou tvořené kombinacemi skla a dřevěné

zástavby. V prostoru muzea je badatelna s knihovnou regionální odborné literatury

(historie, přírodověda) a také je vybavena počítači. Jedinečný je také systém pronikání

světla do budovy prostřednictvím proskleného světlíku v hřebenu střechy a skleněných

podlah v jednotlivých poschodích.

Začlenění geologie v muzeu

Významnou snahou přednášek bylo nejen seznamování posluchačů s danými

fakty, ale i poznávání geologické minulosti naší přírody a potřeba její ochrany.

V posluchači tím vytváří ucelené představy o vztahu mezi živou a neživou přírodou

a vede k pochopení základních ekologických souvislostí, jako je například princip

rovnováhy přírody. Tyto přednášky byly určeny rodinám s dětmi, zájemcům

Aktivity/Muzeum-Sypka-v-Rokytnici-v-Orlickych-horach-%E2%80%93-reme.aspx.

o geologickou minulost, posluchačům přírodovědecky zaměřených škol i široké obci

milovníků přírody. Součástí každé přednášky byly prezentace vytvořené v PowerPointu

s 3D animacemi, s videosekvencí, s plnými, děsivými zvuky pravěkých tvorů a také

s fotografiemi, které byly promítány projektorem na plátno.

V blízké budoucnosti se návštěvníkům ještě otevře venkovní expozice, která více

přiblíží geologickou historii Orlických hor – půjde totiž o "geopark".

Hodnocení muzea

„Ze strany Sýpky – Muzea Orlických hor můžeme přístup pana Matějky k průběhu

praxe celkově hodnotit velmi pozitivně. Jednal vždy okamžitě a seriózně, uložené úkoly

plnil samostatně a svědomitě. Přednášky byly perfektně připravené, profesionálně

vedené, se všemi didaktickými náležitostmi a odborně na požadované úrovni. Panu

Matějkovi se podařilo už od začátku přednášek vnést příjemnou atmosféru, posluchače

vždy zaujmout a navázat s nimi pozitivní kontakt. Přednášející je dobrý odborník

a nadšenec z praxe. Ani mnohdy velmi zajímavé otázky přednášejícího nezaskočily

a všem tazatelům se dostalo vždy vyčerpávajících odpovědí. Považujeme jeho přednášky

po všech stránkách za vyhovující. Dále bychom chtěli připomenout, že během svého

působení v muzeu přispěl pan Matějka i k realizaci některých našich pracovních

záměrů. Z malé části se podílel na instalaci stálé muzejní expozice, konkrétně se jednalo

o vytvoření vitríny geologie. S jeho nápomocí byly vybrány do expozice reprezentativní

vzorky hornin a minerálů, které jsou typické pro zdejší region a jeho blízké okolí.

Pro Sýpku – Muzeum Orlických hor má praxe pana Matějky obrovský přínos, a proto

s ním i do budoucna počítáme pro další ročníky. Velmi na nás zapůsobil a doufáme,

že s námi bude spolupracovat i nadále.“83

83 Písemné sdělení, 30. 9. 2014. Kurátoři: Mgr. Tomáš Zelenka a Ing. Tereza Zemánková.

8 DISKUZE

Vystudovaných geologů značně ubývá, což je škoda, neboť jde o obor, ve kterém

si každý určitě najde to své. Je to velmi obsáhlý vědní obor, snoubí se v něm biologie,

fyzika, matematika, chemie, historie a spousta dalších oborů. Obor didaktika geologie

není v současné době publikačně považován za tak přitažlivý.

Pokud jde o literaturu týkající se didaktiky geologie, při sestavování rešerše jsem

dospěl k několika zajímavým a překvapivým zjištěním. Využití literatury pro daný obor

je nedostačující a velice špatně se dohledává. Pokud objevíme literaturu, která se

přibližuje didaktice geologie, buď je publikována v tak malém množství, že se

ke čtenářům takřka nedostane, nebo je posléze zavrhnuta. Veškerá v této práci použitá

literatura byla pořízena se svolením UJEP v Ústí nad Labem z univerzitní knihovny

Pedagogické fakulty a knihovny Univerzity Karlovy v Praze.

Pokud bychom chtěli zlepšit podmínky pro výuku geologie jako samostatného

studijního oboru na základních a středních školách, měli bychom se nejdříve zaměřit

na kvalitní přípravu budoucích pedagogů a pokusit se jim zlepšit podmínky pro dané

studium. Myslím si, že pro výuku geologie je potřeba zaměstnávat učitele s praktickým

geologickým vzděláním, kteří geologii vystudovali a mají tudíž mnohem větší přehled

o dané problematice než učitelé, kteří vystudovali pedagogickou fakultu se zaměřením

na přírodní vědy. Řešením jsou možné semináře pořádané univerzitami a dále jsou to

i ústavy geologických věd, které se zabývají širokým spektrem geologických,

geochemických, hydrogeologických a environmentálních disciplín. V rámci globálního

vzdělávání se pořádají přednášky, kde lze získat velice dobrou průpravu. Po jejich

absolvování se budeme snáze orientovat v předmětu, který je vyučován.

Na přednáškách dostaneme informace, kde lze získat výukový materiál, jakým

způsobem můžeme nabídnout studentům zábavnější a méně stereotypní formu výuky

a jak studenty motivovat k učení. Motivaci studentů můžeme zvýšit tím, že vymyslíme

nějakou vhodně koncipovanou badatelsky orientovanou činnost, která by mohla být

součástí komplexnějšího, na přírodní vědy zaměřeného projektu. Pokud se v okolí školy

nalézá opuštěný lom anebo štola či zajímavý geologický výchoz, může vyučující

poukazovat na to, jaký materiál byl použit na stavbu škol, kostela či radnice a spojit

geologii s průzkumem města.

Následně mohou být položeny tyto otázky:

Jak jsou staré horniny, ze kterých jsou postaveny části města?

Jaká je odborná charakteristika pro danou horninu?

Odkud byla daná hornina vytěžena a kdy byla dopravena na stavbu?

Co se s horninami stalo a kde je dnes najdeme, jak byly využity?

Mezi důležité počiny ve výuce geologie patří forma, jakou chceme zajistit

zajímavost učiva a návaznost v praxi. Výuka geologie je v dnešní době vnímána

studenty jako nezáživná a nezajímavá vědní disciplína, která se podle jejich slov musí

jen přežít a nemá pro jejich život hlubší smysl. Velká část geologického učiva (např.

petrografie, mineralogie, geologické pochody, tektonické poruchy apod.) navíc

vyžaduje znalost a zapamatování si poměrně velkého množství odborných pojmů,

k čemuž je zapotřebí jistou motivaci studenta k učení. Výuka geologie se zpravidla

věnuje také minerálům, které jsou sice pro studenty zajímavé, nicméně jen v případě,

že má škola vlastní mineralogickou sbírku a samozřejmě geologicky vzdělaného

pedagoga. Ze školní zkušenosti víme, že mnoho škol nevlastní ani geologickou

expozici. Pedagogové se dosti často uchylují k učebnicím, v nichž je geologické učivo

sice obsaženo, ale není tak prostor pro interakci studenta s horninami a možnost

fyzického kontaktu (osahání si materiálu, vůně, chuť). Studenti jsou tudíž odkázáni

na dataprojektory a jiné didaktické pomůcky, které ale nenahradí fyzickou zkušenost

a vnímají učivo spíše demotativně.

Na části škol je dnes podceňována interakce při terénních vycházkách do přírody,

kde student získá teoretické znalosti spolu s praxí – a to v prostředí, ve kterém se

studenti pohybují. Také je zde prostor pro větší a bohatší zážitek, který má pozitivní

vliv na žáka a jeho chování k přírodě. Při vycházce je možno studenty seznamovat

s okolím, s půdami, po kterých chodí a s tím související ekologií a vztahy živé a neživé

přírody, s geologickými jevy, které můžeme při průzkumu terénu vidět, např. sesuv

půdy, padání hornin, drolení, či rozpraskání horniny vlivem tlaku, gravitace, činností

člověka, zvětráváním a jinými exogenními geologickými činiteli. Součástí kvality

exkurze je i bezpečnost, ta by měla být obzvláště ošetřena. Studenti by měli být

obeznámeny s nebezpečím úrazu, které je dosti častým jevem každého badatele.

Dobrým počinem v rámci výuky v terénu, je dokumentace, kterou vyučující vezme

s sebou a přímo v terénu poukazuje na geologické procesy a změnu v průběhu času.

Ideální pomůckou může být „geologická mapa České republiky, která je k dostání

v každém dobrém muzeu s geologickou tématikou anebo na ČGU v Praze, kde je možné

si jikoupit na přepážce. Podobně využíváme různé tabule i v laboratorním prostředí, kde

lze do podrobna zkoumat a řešit jisté geologické problémy. Zvýšené organizační

požadavky na realizaci jsou spíše vzácným úkazem nežli pravidlem.

Práce v laboratorním prostředí je organizační formou povinné výuky, při které se

žákům otevírají nové možnosti vnímání reality v mikroskopickém měřítku. Vidí to, co

by jinak neměli šanci lidský okem zaznamenat. Výuka v laboratoři vyžaduje snížený

počet žáků v učebně. Podle rozvrhu je práce v laboratořích do předmětu zapojena tak,

aby odpovídala probírané látce a jejímu obsahu. Při pokusech jsou upřednostněny

ukázkové metody – pozorování skutečného jevu, pokusy s horninami a jejích chemické

složení, chemické složení půd, zkoumání struktur minerálů. Žací mají prostor

k samovolné práci, kdy si sami osvojují práci s mikroskopem a pod dozorerm

vyučujícího. Ten je důležitý zejména při se zacházení s chemickými látkami, které učí

studenta opatrnosti a důležitostému uvědomění si nebezpečnosti některých leptavých

látek.

Kromě základních nerostů a hornin by měli studenti při práci poznat především místní

přírodniny (z okolí školy a bydliště) Toho lze dosáhnout např.:

– Pozorování hornin: na školních multiplikátech nebo přírodninách, kdy žáci

samovolně nasbírají horninový materiál z okolí svého bydliště či okolí školy

nebo při výletě do jiného města tak, aby související poznatky mohly být

doplněny do regionální geologie ČR a vystaveny v depozitářích školy s popisky.

– Rozlišením jílovitých hornin: jaké probíhají interakce jílovitého materiálů

při vyšších teplotách, či ve vodě (jíly, jílovce, jílové břidlice).

– Zkoumáním půdy: průzkum půdních profilů v okolí svého bydliště anebo školy.

– Pozorováním chemické reakce vápence, pískovce, žuly s HCl (kyselina

chlorovodíková) a jiných látek, které napomáhají k bližšímu zkoumání

geologického materiálu a zajištěním správného výsledku, který probíhá

v laboratorním prostředí.

Dále je potřeba, aby děti ve školách nebyly jen pasivními posluchači,

ale vytvářely výuku dohromady s učitelem a aktivně se zapojovaly do procesu

vzdělávání, díky čemuž hodina nebude nudná a neatraktivní. Navíc je možné geologii

považovat za předmět, který lze propojit i s jinými předměty, což pomáhá studentům

uvědomit si, že jednotlivé poznatky je nutné kombinovat s jinými, doplňovat je

a vzájemně propojovat, nikoli separovat.

ZÁVĚR

Tato bakalářská práci mě přivedla k získání základních dat, díky nimž jsem

vyvodil následující závěry.

Z provedené analýzy a ze zjištěných výsledků plyne z mého hlediska negativní

zjištění, a to že některá vzdělávací a výchovná zařízení v ČR nejsou patřičně vybavena

k tomu, aby se v prostorách jejich budov mohla vyučovat geologie v plném rozsahu.

Z předchozích kapitol vyplývá, že existuje mnoho různých způsobů začlenění

vzdělávacího obsahu oboru geologie do výuky na základních školách a vyšším stupni

víceletých gymnázií nebo čtyřletých gymnázií, a záleží tedy jenom na školách, jak

budou k této problematice přistupovat. Nelze však podcenit různá rizika začleňování

výuky geologie. Při rozpracování vzdělávacího obsahu tohoto oboru je třeba dbát na to,

aby nedošlo k jeho redukci nebo přílišnému roztříštění do různých předmětů. Neživá

příroda sama o sobě dává prostor ke kreativnější a zajímavější výuce. Poznání geologie

a všeho, co představuje s jistou znalost geologie, dává prostor k fantazii a dalšímu

rozvíjení studenta, který má zájem, chce se něco naučit a je motivován, třeba v rámci

sběru zkamenělin, ke kterým si za čas vytvoří vztah a může svým zájmem motivovat

i ostatní. Známe to jistě všichni, pokud je něco zajímavého a hezkého, chceme to

všichni a to platí i u sběru zkamenělin. Chceme mít hezčí nález než ten druhý

a předháníme se, kdo najde největší, nepodivnější či nejmenší zkamenělinu a pochlubí

se přátelům.

Podle mne je geologie významným vyučovacím předmětem, protože se zabývá

vývojem přírodních dějů na naší planetě Zemi včetně fungování ekosystému. Proto,

pokud se bude správně geologie vyučovat, se můžeme v budoucnosti těšit na nové

studenty, kteří budou mít o tento obor veliký zájem a chuť ho především studovat.

Zařazení geologie do nových rámcově vzdělávacích osnov jak pro základní školy, tak

pro střední školy musím samozřejmě hodnotit jako pozitivní krok vedoucí k dalšímu

zkvalitnění výuky přírodovědných předmětů.

Přínosem této práce je poukázání na fakt, že geologii lze vyučovat i jinak,

aby byla zábavná a oblíbená v rámci studia na všech základních a středních školách.

Tím jsou výsledky této práce inspirací pro začínající pedagogy, kteří si zvolili

za předmět výuky neživou přírodu. Geologie a její výuka významně obohatí

přírodopisnou nauku a jako jedna z mála má hlubší výukový a výchovný cíl. Při psaní

této práce jsem se velice obohatil, neboť jsem vstřebal spoustu nových informací, které

budu i nadále rozšiřovat. Při sběru dat jsem se setkal se spoustou zajímavých lidí, kteří

mě obohatili svými znalostmi jak z pohledu teoretického odborníka, tak z dané praxe.

Také jsem měl možnost nahlédnout do několika školních sbírek a posoudit vybavenost

i nedostatky škol výbavy v rámci geologických sbírek, informačních tabulí či vhodného

výukového materiálu.

„Nejsmutnějším aspektem života v současné době je to, že věda shromažďuje poznatky

rychleji, než společnost shromažďuje moudrost."

Isaac Asimov84

„Geologie nás obklopuje, je doslova pod našima nohama, stačí se jen podívat

a pochopit."

Autor BP, 2015

cz/citaty-stvoreni/

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ

Seznam použitých českých zdrojů

FORTIN, J. Země. Poznáváme naši planetu. Praha: Fortuna Print, 2003. ISBN 978-80-

7321-078-9.

HLADÍLEK, M. Kapitoly z obecné didaktiky a didaktika vzdělávání dospělých. 2. vyd.

Praha: UJAK, 2009. ISBN 978-80-86723-75-4.

KACHLÍK, V., CHLUPÁČ, I. Základy geologie a Historická geologie. Praha:

Karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-0212-7.

KOČÁREK, E. Základy didaktiky geologie 1. část. 1. vyd. Praha: SPN, 1978.

KOČÁREK, E., PAVLÍČEK, V. Úvod do všeobecné didaktiky geologie. 1. vyd. České

Budějovice: Pedagogická fakulta, 1991. ISBN 80-7040-021-8.

KOLEKTIV AUTORŮ. Jak vypracovat Bakalářskou a Diplomovou práci. Praha:

UJAK, 2013. ISBN 978-80-7452-037-2.

PAUK, F. AUGUST, J. et al. Přírodopis 9. třída, mineralogie, geologie, vývoj života.

Praha: SPN, 1965.

PELÁN, Z., LANGER, T. Základy andragogiky. Praha: UJAK, 2008. ISBN 978-80-

86723-58-7.

PODLAHOVÁ, L. et al. Didaktika pro vysokoškolské učitele. České Budějovice:

GRADA, 2012. ISBN 978-80-247-4217-5.

POLIŠENSKÝ, J. J. A. Komenský a jeho doba. Vyd. 1. Praha: Orbis, 1957.

PRŮCHA, J., VETEŠKA, J. Andragogický slovník, 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha:

GRADA, 2014. ISBN 978-8-247-4748-4.

ŠTVÁN, F., NAVRÁTIL, S. Kapitoly z didaktiky geologie. Ústí nad Labem:

Pedagogická fakulta, 1973.

TURANOVÁ, L. Didaktika geólogie 1. Všeobecná didaktika geólogie. Bratislava:

Univerzita Komenského, 2000. ISBN 978-80-223-1450-1.

TURANOVÁ, L., BIZUBOVÁ, M. Didaktika geólogie 2. Špeciálna didaktika geologie.

Bratislava: Univerzita Komenského, 2004. ISBN 80-223-1811-6.

TURANOVÁ, L., BIZUBOVÁ, M. Didaktika geológie 3. Didaktika praktických cvičení

z geológie. Bratislava: Univerzita Komenského, 2002. ISBN 80-223-1607-5.

TUREK, V., HORNÝ, R., PROKOP, R. Ztracená moře uprostřed Evropy. Praha:

Academia, 2003. ISBN 80-200-1000-9.

VACÍNOVÁ, T. Dějiny vzdělávání, od antiky po Komenského. Praha: UJAK, 2009.

ISBN 978-80-86723-74-7.

VELIŠ, J. et al. Přírodopis 8. třída. Praha: SPN.

ZIEGLER, V. Úvod do studia geologie pro studenty pedagogické fakulty. Praha:

Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, 2004. ISBN 80-7290-154-0.

ZÁRUBA, B., BURIAN, Z. Cesta do pravěku – dávný svět v obrazech. Praha: Granit,

1995. ISBN 80-7309-298-0.

Seznam použitých zahraničních zdrojů

DEBORAH, C. The Dinosaurs Hunters. London: Great Britain, 2000. ISBN 1-85702-

959-3.

WINCHESTER, S. The Map that Changed the World. USA: HarperCollins, 2001.

ISBN 0-06-093180-9.

Seznam použitých vědeckých zdrojů

MATĚJKA, D. Příprava učitelů geologie na Univerzitě Karlově, Přírodovědecké

fakultě. In: Didaktika biologie a geologie v přípravě a dalším vzděláváním učitelů

v České a Slovenské republice. Praha: ESOPP, 2004. ISBN 978-80-86561-14-3.

MICHOVSKÁ, L. Výuka geologie na základních a středních školách v České republice

– průzkum názorů odborné a laické společnosti. Praha, 2008. Diplomová práce.

Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Katarína Holcová.

ZIEGLER, V. Příprava učitelů geologie na Univerzitě Karlově, Přírodovědecké fakultě.

In: O didaktice geologie. Praha: ESOPP, 2004. ISBN 978-80-86561-14-3.

Seznam použitých internetových zdrojů

https://www.stvoreni. cz/citaty-stvoreni/

https://media1.jex.cz/ima ges /media 1:4db82b7922721.jpg/m.JPG

Geologie se zaměřením na vzdělávání na Přírodovědecké fakultě Univerzita Karlova

https://natur.cuni.cz/fakulta/uchazeci/bakalarske-studium/geologie/geologie-se

zamerenim-na-vzdelavani

https://kudyznudy.cz/Aktivity-a-akce/Aktivity/Muzeum-Sypka-v-Rokytnici-v Orlickychhorach-%

E2%80%93-reme.aspx

https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99edm%C4%9Btov%C3%A1_a_oborovC3%A1_d

idaktika

30]. Dostupné z: https://sci.muni.cz/bot_zahr/historie.htm

[cit. 2014-12-30]. Dostupné z: https://szeskostelec.cz/pro-uchazece/historie-skoly/

2014-10-13]. Dostupné z: https://geology.upol.cz/cs_studium_stu

dijn%C3%AD_obory.html

Dostupné z: https://zsboro.cz/historie

vsudedobre.cz/kontinenty-foto/desky-nazvy.gif

org/ wikipedia/commons/0/00/Un iverse_expansion _ es.png

https://www.natur.cuni.cz/ geologie/petrologie/vyzkumne-tymy/ldrg

https://www.msmt.cz/ vzdelavani/vysoke-skolstvi/zakon-c-111-1998-sb-o-vysokychskolach-

text-se-zapracovanymi

https://www.euroskop.cz/9144 /sekce/oecd/

HOLEC, J. Problematika geologického vzdělávání na základních školách a gymnáziích.

/problematika-geologickeho-vzdelavani-na-zakladnich-skolach-a-gymnaziich.html/

SEZNAM ZKRATEK

atd. a tak dále

Bc. bakalář

ČGS Česká geologická služba v Praze

DiS. diplomovaný specialista

EU Evropská unie

EVVO Ekologická výchova, vzdělávání a osvěta

FŽP Fakulta životního prostředí

GÚ AV ČR Geologický ústav akademie věd České republiky

JUDr. doktor práv

MGOH Muzeum a galerie Orlických hor

Mgr. Magistr

MUDr. Doktor medicíny

MVDr. Doktor veterinárního lékařství

MŽP Ministerstvo životního prostředí České republiky

např. například

OŽP ochrana životního prostředí

Ph.D. doktor

PhDr. doktor filozofie

PřF MU Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity v Brně

RNDr. doktor přírodních věd

RVP Rámcový vzdělávací program

SOU CHKT Střední odborné učiliště chladicí a klimatizační techniky

v Kostelci nad Orlicí

SPN Státní pedagogické nakladatelství

SŠ střední škola

tj. to je

tzv. takzvaný

UJEP Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

VŠ vysoká škola

ZŠ základní škola

ŽP životní prostředí

SEZNAM OBRÁZKŮ, GRAFŮ A TABULEK

Seznam obrázků

Obrázek 1: Terénní deník Joachima Barranda z roku 1863, kde je zachycen sled

hornin silurského stáří – západně od Dlouhé hory ................................. 20

Obrázek 2: Teorie velkého třesku a rozpínání vesmíru ............................................ 39

Obrázek 3: Tektonická deska a její průřez ................................................................ 41

Obrázek 4: Mapa hlavních tektonických desek ........................................................ 41

Obrázek 5: Základní klasifikace zlomových struktur a přemístění .......................... 42

Obrázek 6: Kambrické moře s trilobity a medúzami před 542 mil. let .................... 43

Obrázek 7: Výstavní krabice s nalezenou a popsanou zkamenělinou ...................... 44

Obrázek 8: Geologická kladívka ............................................................................... 46

Seznam grafů

Graf 1: Diagram znázorňující vývoj geologie a učiva na gymnáziích podle pěti

učebnic z období let 1891 až 1969 ................................................................ 23

Seznam tabulek

Tabulka 1: Členění geologie a jejích příbuzných oborů ........................................... 12

Tabulka 2: Diferenciace a systematizace didaktik .................................................... 26

Tabulka 3: Celoživotní učení dospělé populace ....................................................... 30

Tabulka 4: Státní rigorózní zkouška je rozdělena do dvou zkušebních okruhů.

Uchazeč si volí dva předměty z okruhu I. a jeden předmět z okruhu II.50

Tabulka 5: Zaměstnání/profese respondentů ............................................................ 51

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha A – Vyobrazen první svazek Barrandova díla ......................................... I

Příloha B – Portrét Joachima Barranda I. (1799-1883) ...................................... II

Příloha C – Portrét Prof. Dr. Antonína Friče II. (1832-1913) ........................... III

Příloha D – Rámcový učební plán, základní škola ............................................. IV

Příloha E – Rámcový učební plán, čtyřleté gymnázium ...................................... V

Příloha F – Zaměstnání/profese respondentů ..................................................... VI

Příloha G – Základní škola T. G. Masaryka v Borohrádku ............................. VII

Příloha H – Střední škola zemědělská v Kostelci nad Orlicí ............................. IX

Příloha I – Přírodovědecká fakulta MU v Brně .................................................. XI

Příloha J – Sýpka – Muzeum OH v Rokytnici v Orlických horách ............... XIII

PŘÍLOHY

Příloha A – Obrázek 9: Vyobrazen první svazek Barrandova díla („Systém

siluriem du centre de la Boheme“, 1852)

Zdroj85

85 TUREK, V., HORNÝ, R., PROKOP, R. Ztracená moře uprostřed Evropy. Praha: Academia, 2003.

s. 21. ISBN 80-200-1000-9.

Příloha B – Obrázek 10: Portrét Joachima Barranda I. (1799-1883)

Zdroj86

86 TUREK, V., HORNÝ, R., PROKOP, R. Ztracená moře uprostřed Evropy. Praha: Academia, 2003.

s. 20. ISBN 80-200-1000-9.

III

Příloha C – Obrázek 11: Portrét Prof. Dr. Antonína Friče II. (1832-1913)

Zdroj87

natur.cuni.cz/fakulta/o-fakulte/historie/vystava-90let/obrazky/antonin-fric/image_view_fullscreen

Příloha D – Tabulka 5: Rámcový učební plán, základní škola (převzato

z Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání, 2005)

Zdroj88

88 MICHOVSKÁ, L. Výuka geologie na základních a středních školách v České republice – průzkum

názorů odborné a laické společnosti. Praha, 2008. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze,

Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Katarína Holcová, s. 34.

Příloha E – Tabulka 6: Rámcový učební plán, čtyřleté gymnázium (převzato

z Rámcového vzdělávacího programu pro gymnázia, 2007)

Zdroj89

89 MICHOVSKÁ, L. Výuka geologie na základních a středních školách v České republice – průzkum

názorů odborné a laické společnosti. Praha, 2008. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze,

Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Katarína Holcová, s. 38.

Příloha F – Graf 2: Zaměstnání/profese respondentů

Zdroj90

Graf 3: Učitelé ZŠ a SŠ – vyučované předměty

Zdroj91

90 MICHOVSKÁ, L. Výuka geologie na základních a středních školách v České republice – průzkum

názorů odborné a laické společnosti. Praha, 2008. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze,

Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Katarína Holcová, s. 46.

91 Tamtéž, s. 47.

Zpět

Didaktické metody se zaměřením na geologické vědy a vzdělávání budoucích učitelů geologických věd

Kontakt